Žena na schodech

Tři muži, jedna žena a necelých 200 stránek textu. Ta tak trochu tajemná žena tu nastavuje zrcadlo nejen těm třem mužům, ale jejich prostřednictvím i celé společnosti. Podstatně více mě oslovila autorova Vnučka. Ale Schlinkova díla rozhodně stojí za přečtení i zamyšlení.

V minulosti tu máme tři muže a jednu ženu. A také obraz s jejím portrétem. Ten však společně se ženou zmizí neznámo kam. Po více jak čtyřiceti letech se obraz vystavuje v Sydney. Muži se za ním vypraví a najdou tu i zmizelou ženu. Proč je právě tady a co se odehrálo během těch let, co se neviděli? Tak tohle byla kniha, u které jsem v podstatě od začátku až do konce vlastně nevěděla, co od ní mám čekat a autor mě mohl jen překvapit. Od Bernarda Schlinka jsem četla jeho knihy Předčítač a Vnučka, ze kterých jsem byla absolutně nadšená, bylo tedy jasné, že Ženu na schodech si potřebuji přečíst. Ponořila jsem se do příběhu, odtajňovala jednotlivé spojitosti a pak mi autor přinesl něco, co jsem absolutně nečekala. Zajímavý a nečekaný vývoj. Zajímavý vhled do jednotlivých postav… Bylo to jiné, ale rozhodně poutavé. Je znát, že je autor právník a svou profesi v knize často využívá. Z textu je pak cítit, že rozhodně ví, o čem píše. Nemyslím si, že je tahle kniha pro každého, ne všechny bude bavit. Nějaký akční děj tu najdete, ale je ho tu poskrovnu a spíše se tu řeší přemýšlení nad životem, co by, kdyby… ale mě to stačilo. Některé postavy jsem si oblíbila, ač se chovaly až nelogicky, ale já jsem s nimi vážně chtěla trávit čas.