Žena na schodech

Tři muži, jedna žena a necelých 200 stránek textu. Ta tak trochu tajemná žena tu nastavuje zrcadlo nejen těm třem mužům, ale jejich prostřednictvím i celé společnosti. Podstatně více mě oslovila autorova Vnučka. Ale Schlinkova díla rozhodně stojí za přečtení i zamyšlení.

Schlink patří mezi moje nejoblíbenější (žijící) autory světové prózy. Každou jeho knížku vyhlížím s velký očekáváním a v posledních dvou textech (tedy Vnučce a Pozdním životu) nastavil laťku dost vysoko a vlastně ukázal, že se nějakým způsobem zvládne obejít i bez reflexe tragických dějin Německa a jakéhosi mikro příběhu, který se na jeho pozadí odehrává. V Ženě na schodech pak v tomhle dochází úplně nejdál a však ponechává si různé prvky, které jsou pro jeho tvorbu příznačné - postava právníka, který tak trochu sejde na špatnou cestu, láska, která nemá na růžních ustláno a žena, která by se neztratila v nějakém noirovém příběhu. Bohužel to tentokrát nefunguje. Schlink osekal svůj styl opět až na dřeň, každé slovo tu je tak akorát, kapitoly jsou příjemně krátké. Jenže... příběh je vlastně ve výsledku totálně jalový, nefunguje a jakákoliv snaha o ponor do postav a jejich intimity (což je věc, která jinak autorovi jde naprosto skvěle) vyznívá do totálního prázdna.