Jsem sledovaná

Tato série je dokonalá a každým dílem je to lepší a zajímavější. Strašně se mi líbí, jak autorka popisuje pocity a postupně odhaluje tajemství. Těším se na další díl a doufám, že dostaneme další odpovědi.

Ten konec?! OK, trochu jsem to předpovídala, protože v knize bylo dost náznaků, že to tak bude… I tak mě to ale překvapilo. U Warnera jsem si nemohla zvyknout na jeho netypické chování. Nepůsobil už ani trochu sebejistě, chladně a jako někdo, kdo má všechno pod kontrolou. Celý tenhle díl byl po událostech z minulosti dost psychicky rozhozený. A to poznáme hlavně díky tomu, že máme kapitoly z jeho pohledu. V tomhle díle máme možnost mnohem víc nahlédnout do jeho hlavy a zjistit, že jeho vnitřní svět je úplně jiný, než jak působil navenek v předchozích dílech. V tomto díle působí dost uzavřeně, nejistě až skoro depresivně. Nejsem na to u něj zvyklá, i když se vlastně nejedná o náhlou změnu osobnosti, ale spíš o stránku jeho osobnosti, kterou celou dobu skrýval. To, co jsme si o něm vytvořili v prvních dílech, tedy nebyl celý obraz, a autorka si s námi trochu hrála. Záměrně se snaží přepsat náš pohled na Warnera. I u Juliette jsem měla pocit, že se chová jinak. Bude to nejspíš tím, že dostala moc, postavení a určitou svobodu, ale vůbec není připravená na to, co s tím má dělat. Psychicky to taky úplně nezvládá, což má podle mého souvislost s tím, že dospívání strávila izolovaná a přesvědčená, že je nebezpečná, a teď má najednou rozhodovat o ostatních. Přišla mi mnohem impulzivnější a podrážděnější, pod větším tlakem, a ne jen kvůli tomu, co se o sobě dozvěděla – i když to k tomu samozřejmě velice přispělo, je to součást jejího vývoje. Ona si teprve začíná uvědomovat, kdo vlastně je, co chce a co znamená její moc. Navíc když se jí postupně odhalují věci o její minulosti, tak jí to úplně rozhodí představu o sobě samotné. Takže ano, tenhle díl mi připadá oproti původní trilogii dost jinak napsaný právě proto, že se oba hlavní hrdinové dostávají do nové fáze. Kenji je pořád ten skvělý vtipný kámoš, ale tak nějak přirozeně vtipný. Nepřišlo mi, že by byl jeho humor psaný na sílu, za což jsem ráda. Do každé vyhrocené situace přinese trochu normálnosti a humoru. V tomhle díle jde taky vidět, že má vlastní problémy a emoce. Jsem zvědavá na jeho vývoj v dalších knihách. :) Dostaneme také nové postavy a velmi rychle jsem si oblíbila Nazeeru, vlastně hned jak se objevila! Má takovou sebevědomou, tajemnou energii a zároveň nepůsobí jako postava, která tam je jen do počtu. Celkem se jí povedlo rozhýbat atmosféru. :D I když se to v tomhle díle dějově opět moc nehýbe (akce je zase spíš ke konci knihy, stejně jako hlavní plot twist), za mě je způsob, jakým je kniha napsaná, a dialogy jednou z nejsilnějších stránek celé série. To, jak jsou dialogy napsané, knize dává fakt dobré tempo. Postavy spolu nemluví takovým tím knižním způsobem, kdy každá věta zní strašně hluboce a uměle. Je tam humor, podráždění, trapné momenty, vzájemné popichování… a díky tomu působí vztahy mezi postavami mnohem uvěřitelněji.