Jsem sledovaná

Jsem moc ráda, že se u nás konečně začalo překládat pokračování téhle série a já si po deseti letech můžu přečíst, jak příběh Juliette a Aarona pokračuje. Líbí se mi, jak se tady pracuje s některými tématy a emocemi. Juliette se vypořádává s novou rolí velitelky sektoru 45, Warner bojuje s faktem, že jeho otec je mrtvý, i když to byl zlý člověk. Objevuje se tu snaha vybudovat přátelství mezi Kenjim a Warnerem a Adam se konečně zklidní a chce více pracovat na vztahu se svým nově nalezeným bratrem... To všechno je super, ale nějak mi vadí, jak se některá témata načnou a nejdou nijak více do hloubky. Objevuje se tu taky problém, který mi asi vadí na celé sérii a to fakt, že příběh vůbec nenaplňuje svůj potenciál. Přijde mi, že fungování světa moc nechápe ani samotná autorka, všechno se děje tak nějak náhodou a nikdo z hlavních hrdinů vlastně neví co a proč mají dělat. Prostě jen tak nějak existují a sledují Juliettiny vztahové eskapády. Za to ale asi může fakt, že už nejedu na výparech nostalgie jako u předešlých dílů a více vidím ta negativa. I tak mám ale tuhle sérii ráda. Je to zkrátka čtivé a příběh neuvěřitelně odsýpá. Líbilo se mi jak se tam pracovalo s prvkem tajemství okolo Juliette a její vývoj, ze kterého jsem měla "Eleven ze Sranger things feel" mě bavil. Konec byl zase samozřejmě dechberoucí, jak to autorka umí a myslím si, že máme solidně vykopnuto na zajímavé pokračování, kde by mohl mít příběh docela zajímavý potenciál. Tak snad budu moct dalšímu dílu dát lepší hodnocení. Navštivte mě na mém bookstagramu chci.byt.louka

Pokračování série Jsem roztříštěná a musím říct, že mě to opět hrozně bavilo. Ačkoli je první polovina knihy především o tom, jak se hlavní hrdinové perou se svými nedostatky a frustrací z toho, že musí být pro všechny dokonalí, vůbec mi to nevadilo. Naopak. Aaronův pohled mi pomohl mnohem lépe pochopit, jak vnímá své okolí, ale především sám sebe. A najednou jsem byla na konci knihy a vlastně ani nevím jak. Aaron se pere se svými démony. Přestože dokáže skvěle číst emoce ostatních, sám se sebou si příliš rady neví. Juliette, která už se smířila se svou existencí a našla v sobě sílu, zase musí všem ostatním dokázat, že na pozici vrchní velitelky skutečně má. Jenže možná si toho na sebe naložila až moc. A druhá polovina knihy se mění v jednu velkou šachovou partii. Hrozně se mi líbí, jak se postupně odkrývá další a další tajemství, která snad nemají konce. Tahle série mi přijde naprosto nezastavitelná. Nejen v tom, jak skvěle dokáže pokračovat, ale hlavně v tom, jak jednotlivé dílky příběhu postupně zapadají do sebe. Něco, co vypadalo jako maličkost v předchozích dílech, najednou dostane úplně nový význam. A přesně tohle mě na sérii baví. Jen mi začíná trochu vadit ta ubrečená nálož emocí. Přeci jen jsem byla u Warnera zvyklá na jeho sebejistotu, přesně vytyčené hranice a na to, že má své pocity vůči Juliette celkem dobře přečtené a ví, kdy a jak reagovat. Tady ale dostáváme mnohem větší nálož jeho emocí, která mi k němu místy úplně neseděla. Chyběla mi jeho sebedůvěra a taky trocha té jeho pověstné nadřazenosti I tak jsem si čtení nesmírně užila A teď už jen… s dalším dílem sem!