Jak dlouho se spí, když kvetou orchideje

Tato autorka pro mě byla obrovským objevem. Obecně mám ráda povídky, ale před touto knihou musím smeknout pomyslný klobouk. Povídky vyprávějí příběhy mladých lidí, ale jsou popsané takovým způsobem, že vám každý z nich zůstane v hlavě i po dočtení. A když to říkám já, něco na tom bude, s textem mám totiž nějaký čas problém a kvůli udržení pozornosti se musím často vracet o pár stránek zpět. Tady se to ale téměř nestalo. Vřele tuto knihu doporučuji každému, kdo hledá lidské příběhy. Doufám, že autorka brzy napíše novou knihu, kterou si opět moc ráda obstarám.

Soubor 17 různě dlouhých povídek, jejichž ústředními hrdinkami jsou ženy, a to především mladší, které nežijí zrovna v idylických vztazích, ať už manželských, rodinných či přátelských… Hodně častým tématem je neporozumění mezi matkou a dcerou… Hrdinky jsou introvertní, nalézají sílu a sebevědomí, vyrovnávají se se svými traumaty… Ač povídky nevyznívají nijak extra optimisticky, nejsou ani ryze pesimistické, prostě ze života… Líbilo se mi, že v mnohých textech jsou ženy spjaté s přírodou, buď žijí na vsi, nebo se v ní rády pohybují a relaxují, nacházejí v ní sílu, klid… Taky hraje v mnohých povídkách velkou roli víra, to hlavně když se odehrávají na Moravě, kde je víra pro hodně rodin základním životním východiskem… Povídky se mi líbily, v mnohých jsem nacházela sama sebe, jsou napsány barvitým jazykem, jsou stylově výrazné, jedná se o silné texty, které by ale bohužel občas potřebovaly pečlivější jazykovou korekturu… Knížka získala mimo jiné cenu Magnesia Litera 2026 za debut roku... Hodnocení: 4 * z 5 *