Jak dlouho se spí, když kvetou orchideje

Tato autorka pro mě byla obrovským objevem. Obecně mám ráda povídky, ale před touto knihou musím smeknout pomyslný klobouk. Povídky vyprávějí příběhy mladých lidí, ale jsou popsané takovým způsobem, že vám každý z nich zůstane v hlavě i po dočtení. A když to říkám já, něco na tom bude, s textem mám totiž nějaký čas problém a kvůli udržení pozornosti se musím často vracet o pár stránek zpět. Tady se to ale téměř nestalo. Vřele tuto knihu doporučuji každému, kdo hledá lidské příběhy. Doufám, že autorka brzy napíše novou knihu, kterou si opět moc ráda obstarám.

Vynikající soubor povídek a zároveň výborný, takřka mimořádný debut, jenž má hned několik velkých předností: V první řadě je to nesporná subtilnost, křehká, životem poučená citlivost zpracování témat dětství a dospívání, narušených rodinných, partnerských a přátelských vztahů, traumat, pocitu samoty a hledání životního smyslu. Dále pak vnímám jako výhodu ukotvenost většiny příběhů do kraje kolem Uherského Brodu a Luhačovic, který jsem shodou okolností navštívil naposledy minulé září a prožil tam krásné dny. Není to region, který bych dobře znal, byl jsem tam teprve poněkolikáté, ovšem i právě proto si cením toho, že mi autorka poskytla možnost literárního vhledu do svého vnímání života tam. Přestože totiž jednotlivé povídky mají různé protagonistky a (v menší míře) protagonisty, nacházející se v různých situacích a okolnostech, ve všech funguje silné pojítko v podobě výše naznačených obecnějších emocí a témat (měl-li bych je charakterizovat jediným obratem, pak by to asi bylo: rozklížení vlastní identity a vztahů). Poněkud se mi to tedy slilo a při zpětném pohledu mám dojem, jako by to byly jen různé tváře či etapy hrdinky jediné. Mimoto odhaduji, že celá řada motivů a scén je autobiografická, potažmo autofikční. Jinak ovšem platí, že navzdory regionálnímu ukotvení, které jako čtenář velmi kvituji, nejde o knihu výrazně či cíleně se profilující v tomto smyslu. Tzn. čtenář, který autorku nezná nebo si (tak jako já) na záložce nepřečte, že pochází z Uherského Brodu, to vůbec nemusí zaznamenat. Toto ukotvení je totiž signalizováno sice poměrně rozsáhlým a všeprostupujícím, avšak velmi jemným a nenápadným předivem sestávajícím z různých topografických a společenských náznaků (silně se zde např. řeší tradice, vztah ke katolickému náboženství, v menší míře i folkloru), ale částečně i z jazyka, jaký je užit v promluvách či neformálně stylizovaných výrazech nebo obratech, je tam i vícero moravismů ve spisovné pasážích. Jako silnější a povedenější vnímám dějovou (a v tom i zkušenostní a pocitovou) vrstvu, naopak méně nosná je podle mě složka lyrická, a to včetně zařazených básní (chápu motivaci: autorka začínala a snad se i primárně cítí jako básnířka, ale je to prostě slabší či méně působivé) nebo poněkud přespříliš vykonstruovaných názvů povídek a celé knihy. Pěkná je i obálka a ilustrace, drobnou vadou je nepečlivá redakce a korektura, které v textu zanechaly vícero interpunkčních chyb, ale několikrát i nenáležité opakování slov či jiné zjevné chyby. To ovšem nic nemění na tom, že jde o výsostný prozaický debut.