Pařížské bestie

Autorka má opravdu odvahu. Vybrat si z neslavnějších postav krimi a hororů a založit příběh na jejich 3 dětech je hodně riskantní. Ale poprala se s tím docela dobře a při čtení nemáte vůbec pocit, že by kopírovala Doyla nebo Stokera. Trochu mě zklamal jen ten závěr/nezávěr. Ale vzhledem k tomu, že se jedná o sérii to asi bylo nutné. Těším se na další díly.

Z této knihy jsem vlastně rozpačitá, přitom jsem se na ni tak těšila. Moc se mi líbila obálka, hned jsem se do ní začetla a zhruba první půli jsem prakticky zhltla. Spojení postav ze světa Sherlocka Holmese a Draculy působí ohromně zajímavě, vztah mezi hlavními postavami nepostrádá příjemné napětí. Sam pátrá po svém dědečkovi, proto se vydá po boku nebezpečné Hel do Paříže, aby učinily přítrž řádění krvelačné bestie. Pod nohy se jim plete i mladý Van Helsing, který by Sam nejraději strčil do blázince (nebo rovnou na pitevnu). Kulisy jsou hororové a trochu steampunkové, postavy velmi dobře vykreslené, děj plyne svižně. Jenže ke konci jsem knihu stále častěji odkládala. Měla jsem podezření na pachatele a mrzelo mě, že zrovna tuto postavu obě vyšetřovatelky nezahrnuly mezi podezřelé. Van Helsing mi pil krev, což byl určitě autorský záměr, a jeho role v závěru existenci postavy obhájila. Líbila se mi lehounká romantická linka. Scházelo mi víc humoru a špičkování. V závěru mi už celá zápletka připadala překombinovaná a zmatená. Na nelogičnosti jsem nenarazila, ale vyšetřování bylo zmatené a roztříštěné. A odhalení ústředního padoucha pro mě představovalo úmorné klišé, kvůli němuž se nejspíš do dalších případných dílů nepustím. Pak už mi vadily záležitosti nakladatelské. Jednak jsem natrefila na spoustu drobných nesmyslů – například mrzlo, ale v trávě vrzali cvrčci. Kolik lidí mělo knihu v rukou, než vyšla v českém překladu? Á propos překlad, další „lahůdka“ Našeho nakladatelství. Ano, vím, že tamní redaktoři si libují v krkolomných, nesmyslných metaforách. Takže tady, když někdo nevyřkl nějakou větu, tak místo aby ji – jak je u nás zvykem – spolkl, tak „si ji poskládal zpátky pod jazyk“. Uf. A podobně. Špatné to není, ale skvělé taky ne.