Pařížské bestie

Přiznávám, anotace mi přišla trochu přeplácaná. Moriarty? Příšery? Abnormální jevy? Jenže právě Moriartyová je lákadlo. A ta dokonalá obálka je druhé lákadlo. Rovnou prozradím, že obálka obsahuje všechno, co v ději najdeme. Je to gotické fantasy a zároveň historická detektivka. Naše postavy se pohybují převážně v Paříži. Navštívíme hotel, kabaret, katakomby, doly, divadlo i blázinec. Veškeré prostředí je popsáno do detailu, skoro jako bychom to viděli na vlastní oči. Atmosféra strachu a dusivé nálady je cítit na každém kroku. Kdo vraždí ty muže a proč? Co se týče postav, autorka si opravdu vypůjčila nápady od sira Doyla a M. Leblanca a upravila si je k obrazu svému. Doktorka Moriartyová musela dostat zvláštní povolení, aby v roce 1903, kdy se příběh odehrává, mohla chodit v obleku. A má bratra! Samantha Harkerová je sice typická mladá dáma, ale jen na první dojem. Na druhý zjistíme, že má vize a vlastní důvod k pátrání. A jak mrtvol přibývá, dívky čelí jednomu nebezpečí za druhým, zjišťujeme, že nikdo není tím, čím se zdá. A jak je důležité mít mátový čaj. Co se týče příšer, je jich tu poměrně dost, ale neděsili mě tak jako lidé. Vlkodlak, ďasovec, bludička nebo karakol se ani zdaleka nevyrovnají tajemnému alchymistovi. Co mě ale vážně překvapilo, byla strana 296. Nebudu ani naznačovat, ale četla jsem ten odstavec několikrát než jsem se ujistila, že fakt čtu správně. Je vážně nebezpečné podceňovat ženy. Stejně jako vrahy. Podezřelých bylo více a ten pravý úplně nepřekvapil. Příběh se mi četl hodně dobře. Pokud máte rádi Enolu Holmsovou, tak i tyhle dvě slečny vám budou blízké. I když Sam mě občas štvala. Tak si uvařte čaj a užijte si tuhle tajemnou, trochu ponurou pohádku.