Kdyby nebylo tebe

"Během těch dvou měsíců jsi mi otevřel oči. Myslím, že než jsem tě potkala, viděla jsem svět černobíle. Ale to hlavní, co jsi mi ukázal," - zhluboka se nadechnu - "je, že zamilovat se vyžaduje daleko víc odvahy než se schovávat za zdí cynizmu v bláhové naději, že se tím vyhnu bolesti." Romantický příběh z hudebního prostředí, který vás vtáhne do jejich autobusu, na koncerty, do zákulisí, úplně jsem měla chuť poslechnout si Tomovy písničky.

Za poskytnutí knihy v rámci #spolupráce děkuji @humbook @humbook_blogeri a #humbookblogeri Pojďme si nalít čistého vína a přiznat si, že moje problémy, o kterých jsem si myslela, že už je dávno neprožívám, mě pořád pronásledovaly. A myslím si, že i kvůli tomu jsem začala číst knížky z jiných žánrů než fantasy. Hledala jsem v nich jiný typ příběhů, od kterých nevím, co čekat, ale zároveň i určitou útěchu. A proto, když Humbook vypsal konkurz na Kdyby nebylo tebe, knížku, která mě na první pohled nalákala svou krásnou, pestrobarevnou obálkou, musela jsem to zkusit! A nakonec to vyšlo. Po dočtení jsem si uvědomila, že mi tenhle příběh otevřel oči dokořán. Ale hezky popořadě. Knížka se mi četla strašně dobře. Styl autorky je velmi příjemný a stránky pod rukama mizí jedna za druhou. Jedinou výtku mám k tomu, že autorka až moc nepopisuje vzhled postav (kromě hlavní protagonisty), a o to těžší pro mě bylo si je představit. A když už se nějaké detaily objevily, strašně rychle jsem je zapomněla. Já jsem si třeba celou půlku knížky myslela, že hlavní hrdinka je brunetka, a nakonec se ukázalo, že je blondýnka. No, co se dá dělat – pro mě už prostě navždy zůstane brunetkou. Na druhou stranu musím říct, že autorka dokonale umí popsat tu nehmatatelnou vnitřní stránku člověka – emoce, pocity a myšlenky. Tahle knížka tím doslova srší. A právě tuhle citovou stránku jsem si užila ze všeho nejvíc. Samotný příběh byl moc fajn, ale nebylo to něco, u čeho bych si řekla „wow“. Zato všechny ty myšlenky okolo hudby, vztahů a života tomu dodávaly obrovskou hloubku. Co se týče hlavního hrdiny, musím říct, že Tom, který mi celou dobu dával vibe mého oblíbeného Hoziera, mi tak úplně nesedl. Byl fajn, ale strašně mi na něm něco chybělo. Připadal mi jako nádherná vytesaná socha, u které ale sochař zapomněl dokončit poslední detail. Zato Clementine… tu holku jsem si zamilovala už od první kapitoly a vlastně už od její první věty. A právě díky ní můžu říct, že mi tahle knížka otevřela oči. Problémy, které prožívá ona, jsem totiž prožívala i já sama. Clementine se bojí vážných vztahů, lásky i představy společné budoucnosti. A to je něco, co je mi až bolestně blízké. Díky téhle knížce jsem si uvědomila, že možná existuje alespoň jeden člověk, který prožívá stejné pocity a má podobné obavy z lásky a budoucnosti jako já. I když je romantická linka v téhle knížce poměrně rychlá, funguje díky tomu, jak autorka vykresluje Clementininy pocity a vnitřní boj. Po celou dobu jsem se v jejích emocích viděla a rozuměla jsem každému jejímu rozhodnutí. Láska je složitá věc. Pro někoho je tím nejkrásnějším pocitem na světě, pro jiného představuje strach z něčeho neznámého. A myslím si, že právě tohle tahle knížka nádherně ukazuje prostřednictvím svých myšlenek a emocí, které si z ní odnáším. Za mě je to knížka, kterou by si měl každý alespoň jednou přečíst. A kdo ví… možná v ní nakonec uvidí i sám sebe. Knize dávám 3,5/5