Bastard

Začátek a hned taková bomba Autorka si nás čtenáře prvním dílem hezky navnadí, druhým si nás zaháčkuje…...a tímhle třetím už si nás omotá kolem prstu tak, že jí zobe z ruky úplně každý. Příběh začíná téměř pohádkově, ale to by to nesměla být Marcy, protože tam, kde by jiní vsadili na lásku a klid, ona bez váhání hodí granát. Caroline, dívka, která aby zachránila svou rodinu, se provdá za starce…..a tím se roztočí kolotoč jejího utrpení. Ale právě ona je postavou, která vás nepustí. I když se s ní život nemazlí, nevzdává se. Bojuje. Za sebe, za svou svobodu, i když v hloubi duše ví, že ten boj možná nikdy nevyhraje. Není to naivka, je to žena, která už tolikrát padla, že se naučila zvedat bez cizí pomoci. A pak je tu Duke. Bastard, nelítostný a nemilosrdný, stvořený ze zrady nejbližšího člověka. Ale i v tom kamenném srdci pořád někde hluboko tluče něco, co připomíná lidskost. Má své démony, je pokřivený a zvrácený a přesto je v něm kus muže, který by pro tu pravou prošel klidně i peklem. Marcy opět ukazuje, že pod vším tím násilím, mučením a temnotou se skrývá mnohem víc, než by se mohlo zdát. Každá postava má svůj důvod, každá jizva svůj příběh. A i když se zdá, že spravedlnost nakonec zvítězí, připravte se, že v podání jaké si pro nás připravila autorka, to nebude nic lehkého. Tři muži.....Maniak, Tyran a Bastard. Tři zvrácené mysli, které spojuje temnota…..a přesto i kousek naděje. A Marcy? Ta znovu dokazuje, že psát temné romance umí tak, že vás zlomí a vy jí za to ještě poděkujete. A přestože se může zdát, že příběh se pomalu uzavírá, my, co známe Marcy, víme své....tohle rozhodně není konec. Protože někde tam venku se už rodí otázka: Jak to bylo dál...?

Když jsem začala číst Bastarda, dlouho jsem přemýšlela, kdo z těch dvou chlapů je vlastně větší bastard. Jestli dědek, nebo jeho vnuk. A upřímně? Dost dlouho to měli nerozhodně. Naštěstí tu máme Caroline. Silnou ženskou s prořízlou pusou, která se jen tak nenechá zastrašit, i když ji život rozhodně nešetří. Marcy Jell znovu ukázala, že umí psát chlapy, které by člověk nejradši nakopl, ale stejně ho nutí otáčet stránku za stránkou. Příběh mě bavil od začátku do konce. Žádná hluchá místa, žádné zbytečné natahování. Jen jedna věc mi vadila – bylo to krátké. Ve chvíli, kdy jsem se pohodlně zabydlela v příběhu, byl konec. A já bych si klidně dala dalších pár kapitol navíc.