Tyran

Pokračování říkají mi Tyran opravdu sedí, jak jsme zvyklé od Marcy temné darkromance umí psát!!! Opravdu to byla zase jízda, povedená série

Marcy Jell si se čtenáři zase pekelně pohrála… a já jsem během čtení měla nebezpečně často chuť jednoho chlapa vykastrovat :D A upřímně – nechtěla bych ji mít za nepřítele. Její představa mučení, plánování a pomsty mě místy donutila přemýšlet, jestli je ta ženská ještě legálně příčetná… nebo jen zatraceně vychytralá :D Slater je od začátku tvrdý, nevyzpytatelný a nebezpečný. Typ chlapa, kterému by člověk nejradši jednu vrazil… Fakt jsem ho chtěla „vykastrovat“ :D. Bere si všechno, co chce, a Madison? Ta ho nechce… ale on se neptá. Ten kontrast mezi jejím vzdorujícím, silným já a jeho neústupností je naprosto magnetický. A Madison – wow. Silná, inteligentní, rozhodná. Přesně ona drží příběh pohromadě… a Slatera docela pevně drží za koule. Jen občas jsem si říkala, že by mu mohla odpouštět o trochu pomaleji – některé jeho průsery by si zasloužily ještě pár kol pekla navíc :D. Oba mají minulost, která je zformovala – děsné rodiče, bolest a frustraci, které z nich udělaly to, čím jsou dnes. Slaterova matka? Naprostá zrůda. Příběh jede od první stránky – žádná hluchá místa. Temnota, pomsta, manipulace, násilí, špinavé myšlenky a sex, který je někdy víc boj než něžnosti. Mezi nimi to jiskří, praská a občas to připomíná malou válku dvou tvrdohlavých lidí, kteří si odmítají přiznat, že už v tom dávno lítají až po uši. Drsná, špinavá a místy až nepříjemně intenzivní. Ze začátku jsem ho chtěla zabít. Na konci jsem mu tu lásku věřila. Tyran je temná, pepřová a naprosto nesmlouvavá romance, která vás vezme na jízdu bez brzdy. Marcy znovu ukázala, že umí psát postavy, které vás štvou, fascinují… a stejně se do nich nakonec trochu zblázníte.