Pád Hyperionu

Výchozí rozestavění postav na šachovnici Hyperionu dávalo tušit, že se stanou velké věci. A opravdu se jich dočkáme. Oproti prvnímu dílu se ale příběhy již prolínají, takže s postupujícím vyprávěním neustále skáčeme z jednoho místa na druhé. Na jednu stranu je to napínavé, protože daný díl skládačky většinou končí v momentě, kdy by čtenář ještě rád pokračoval, na stranu druhou je těch rozvětvení někdy až příliš. K tomu všemu se urputně snažím pochopit, jak můžou Hrobky cestovat proti proudu času, jak mohou člověku z budoucnosti ubíhat dny pozpátku do minulosti, a trochu mne z toho vypjatého přemýšlení bolí hlava. Ne že bych neměl rád všelijaké hrátky s časem, ale v tomto příběhu je jich tolik, že už je to celé ukrutně překombinované. Aspoň že se konečně jasně ukázalo (i když vnímavý čtenář tušil již v prvním díle), kdo na jaké straně stojí a že pro správnou věc je někdy nutné učinit velké oběti a obtížná rozhodnutí, která mohou téměř vše zničit, ale díky nimž to podstatné může existovat dál.

Musím říct, že druhá část mě bavila o něco více. V první jsme si představili jednotlivé postavy a pochopili svět. V této knize válka mezi Hegemonií a Vyvrženci takřka vře a zoufalství hlavních vůdců je na místě. Většina postav je prostě božích, hlavně samotný John Severin a samozřejmě obávaná bytost, Štír. Dočkáme se tu spoustu Wow momentů a twistů. Takže všechno možná bude jinak, než se na první pohled zdá. Druhá část Kantosu Hyperion opravdu skvěle vygradovala, vysvětlila poměrně dost otázek. Byl to opravdu zážitek, i když to nebylo úplně lehoučké čtení. Tuto sci-fi záležitost určitě doporučuji, hlavně těm, kteří hledají něco speciálního. Celkové hodnocení 90%