Pád Hyperionu

Nemá cenu vymýšlet jiná přirovnání, když to, které zazní v předmluvě, je natolik výmluvné: Hyperion rozestavěl figurky na šachovnici a v Pádu Hyperionu se s nimi začíná hrát. Opravdu. Mě osobně druhý díl bavil ještě více jak první, četl jsem ho jedním dechem. Osudy poutníků pokračují, příběh má atmosféru a kapitoly obvykle končí tak, že máte chuť a nutkání číst dál a dál, a to i proto, že obvykle navazuje kapitola, jež se věnuje zase něčemu jinému, takže abyste se dočetli toho, co vás aktuálně zajímá, musíte překonat jiné příběhy. Shrnuto: vynikající.

Měla jsem na letošní advent naplanovaný jistý TBR. Potom jsem byla lapena Štírem, datasférou a Hegemonií a všechny plány šly do kytek...