Štafeta

Júko je mladá žena, seznámíme se s ní při nástupu na střední školu, vracíme se i do minulosti a na konci knihy ji opustíme po škole vysoké, v době, kdy se chce vdávat. Děj se točí kolem jejího rodinného zázemí, o dívku během let pečovali dvě mámy a tři tátové... všichni dospělí se k ní chovali laskavě, mile a také Júko je se svým životem spokojená. Anotace nám oznamuje hřejivý příběh, a tak by se to dalo brát, pokud knihu považujeme za výchovnou pohádku pro děti v náhradní rodinné péči, jejímž smyslem je naučit mladé lidi přijímat svůj osud pokorně a bez reptání. Z mého pohledu jednají bohužel všechny dospělé postavy buď naivně, přemrštěně pasivně a nebo naopak manipulativně. Kdo a jak, to už si musí každý čtenář rozhodnout sám. Vzhledem k tomu, že dívka má oficiálně změněné příjmení, můžeme mít zato, že se tak děje pod úředním dohledem - o kterém jinak není v románu ani jedna zmínka.

Knihu Štafeta jsem dočetla a vlastně nad ní pořád trochu přemýšlím. Nejsem si úplně jistá, co si o ní přesně myslet. Četli jste ji? Jak na vás zapůsobila? Musím říct, že je napsaná moc hezky – čte se opravdu lehce, plyne tak přirozeně a nenásilně. Na druhou stranu mi tam ale něco chybělo. Možná výraznější zápletka, nějaký moment překvapení nebo víc „děje“. Celé je to spíš klidné, milé vyprávění než příběh, který by vás strhl. Sledujeme dívku, která neměla úplně ideální start do života – matka jí zemřela, její otec odešel do Brazílie, když byla malá – ale zároveň měla štěstí na lidi kolem sebe. Náhradní rodiče, kteří ji přijali, i prostředí, ve kterém vyrůstá, jsou vlastně plné podpory a pochopení. I když by se mohlo zdát, že to pro ni bude těžké, ona to tak úplně nevnímá. Spíš se s tím naučí žít po svém. Sledujeme její dospívání, první lásky.. Zajímavé je i to, jak velkou roli v knize hraje jídlo – opakovaně se vracíme k tomu, co se vaří, co se jí, co spojuje lidi kolem stolu. Dodává to příběhu takovou domácí, klidnou atmosféru. Za mě je to spíš milá, odpočinková kniha, možná i lehce ve stylu young adult. Ideální na chvíle, kdy si chcete oddechnout a jen tak plynout s příběhem – bez velkých dramat, ale s příjemným pocitem na konci.