Temná krása

Tak tohle ve mně celou dobu vyvolávalo strašně zvláštní pocit. V knize se dějí dost brutální a zvrhlé věci, ale já u toho byla spíš jako nezúčastněný divák než někdo, koho ten příběh úplně semlel. Koncept soutěže mezi unesenými ženami a trojicí mafiánů měl obrovský potenciál a četlo se to dobře. Jen mi chybělo větší napojení na postavy. U těch „psychopatů“ jsem potřebovala víc poznat jejich hlavy, jejich šílenství, něco, kvůli čemu bych jim ty jejich temné stránky věřila víc než jen na papíře. A hlavní hrdinka? Tam jsem měla problém asi největší. Úplně jsem jí nevěřila ani city k Iljovi, ani to, jak moc je drsná a nebojácná. A pak přišel konec a z ní se skoro stala Lara Croft :D, takže jsem fakt zvědavá, co s ní autorka udělá dál. Ve výsledku to nebylo špatné čtení. Jen mě to emočně nezasáhlo tak, jak jsem čekala. Možná už mám po všech těch dark romance prostě vysoké nároky. Ale ten konec? No samozřejmě mě nalákal na druhý díl okamžitě.

Příběh plochý jak letiště. Hloupí, namakaní, ruští mafiáni a drzá holka, kterou nic nezlomí. Uspěchaný děj, bez nějaké pointy, jen výčet úchyláren, protkaných rádoby drsnými dialogy. Neustálé zmínky o svalech, tetováních, erekcích a vyhrožování smrtí, ale jediné co umřelo, tak moje mozkové buňky