Temná koruna

'Není začátek ani konec. Není čas. Není prostor. Je jenom bolest.' Síce som v noci nezažmúrila oka, ale stálo to za to! Inak to ani nejde, len dať to na jeden záťah :D Temnoty trošku ubudlo, ale zvrátené je to stále...! A asi som zvrhlá tiež, ale tých šmejdov by som brala všetkých troch naraz ;) 'Co takhle zahrát si ruskou ruletu? Pistoli tentokrát nepotřebujeme. A ruletu taky ne. Jenom Rusa.'

Tak tady už jsem konečně dostala to, co mi v prvním díle chybělo. Konečně jsme se dostali do hlav těch našich psychopatů a celé to jejich chování najednou začalo dávat větší smysl. Neříkám, že byli míň šílení,ale aspoň jsem z nich konečně něco cítila. A Lila? Ta mě ve dvojce bavila mnohem víc. Už to nebyla jen holka vláčená dějem. Krásně bylo vidět, jak si postupně omotala kolem prstu všechny tři chlapy a jak kvůli ní úplně ztráceli půdu pod nohama. Právě ta jejich posedlost, závislost a potřeba ji mít byla asi to, co mě na tom bavilo nejvíc. Konečně to mělo emoce, toxicitu a takové to „tohle není zdravé ani trochu, ale čtu dál jak šílená“ :D A ten konec? No přeslazený jak cukrkandl. Po tom všem chaosu jsem čekala ještě nějakou psychickou demolici… ale víš co? Tentokrát mi to vlastně vůbec nevadilo. Po tom všem si asi zasloužili trochu toho svého pokřiveného štěstí.