Žena s polovinou tváře

Natálie kdysi slíbila své mámě, že bude pomáhat lidem, kteří to potřebují. Konečně se jí podaří dostat tam, kde pomáhají bezdomovcům. Všichni jí říkají, že je to těžké, že na to nemá, ale ona to udělat musí. Kvůli mámě i kvůli sama sobě. Všechno vypadá dobře, do té doby, než zjišťuje že všichni bezdomovci pořád opakují stejná slova, v jejím bytě a okolí se šíří velmi silný zápach a bezdomovci začínají nenápadně mizet jeden po druhém. Kde se schovává zlo? Je poblíž, nebo ho Natálie najde někde úplně jinde? Děj této knihy je hodně akční a strhující. Neustále se něco děje, neustále děj graduje. Chvíli jste tam s někým a chvíli zase jinde s někým jiným. Trošku jsem se občas zvlášť zpočátku ztrácela. Ale děj mě pohltil a je to taková ta kniha, co vás nutí číst dál a dál a ještě jednu stránku a jednu kapitolu. Kniha je psaná er formou jako vyprávění, ale je v ní popsané docela dost myšlenek, které hlavní hrdince i ostatním probíhají hlavou, takže nemáte problém se do nich vžít. Tedy zejména do hlavní hrdinky. Ta mě vcelku bavila, byla trochu komplikovanější, možná ještě víc, než jsem si původně myslela, ale neměla jsem problém si jí oblíbit. Také oba kluci z terénní služby nebyli špatní, ale víc by se mi líbilo, kdyby byli výraznější. Takhle mi trochu oba splývají. Moc se mi líbila postava Bély, měl svoje tajemství, minulost, ale přitom na sobě trochu pracoval, byl milý, reprezentoval bezdomovce, ale zároveň i tu naději, kterou každý z nich může mít. Co se týče prostředí, tak to na mě působilo temně a děsivě, ať už se popisovala továrna, nebo ulice, nádraží, prostě cokoli. Autor píše natolik sugestivně, že opravdu máte pocit, že se na těch místech nacházíte, zápach cítíte a s ostatními lidmi mluvíte, což ještě prohlubuje to nepříjemné mrazení, která na vás z knihy působí. Myslím, že s vyvoláním děsu umí autor pracovat velmi dobře. Tato kniha mě zaujala. Není to kniha, po které bych automaticky sáhla, je na mě trochu moc děsivá, ale vlastně jsem si čtení užila. Pokud se chcete trochu bát a děsit, pak je to kniha přesně pro vás a plně vám jí doporučuji. Děkuji Knihy Dobrovský a Naše nakladatelství za odeslání knihy k recenzi.

Ulica vás dostane. Ja som spokojný. Možno je to občas filmové (spolubývajúca), raz za čas sa to jemne inšpiruje legendami (Kruh, To), koniec mi pripadal trochu predvídateľný a možno by som namiesto akčného finále ocenil „pokojnejšie“ (viď. Kill Bill 2). Inak mi však Radoslav Kozák nadelil plus-mínus presne takú dobrú a sústredenú prácu, akú som od neho čakal. Ak sa aj vám páčila Řeka ztracených duší od Václava Votruby, ale ak aj vás trochu škrelo, že neobsahovala hororový motív, tak Radoslav Kozák bezdomovecký motív obohatil o patrične hororový fíling. Svoje robí i sympatická hrdinka (konečne žiadny nesympatický prapodivný antagonista v titulnej úlohe používajúci slová ako „mrte“, „mám na háku“ a „zalepilo mi“), bezdomovecká téma je silná sama osebe, urban legend zbožňujem a super je bratislavská výprava, vďaka čomu máme pocit realistickosti. Občas ma vyrušilo divné slovo (pricupkala) a postavy Dávida a Mareka mi splývali do jednej, chcelo to viac zapracovať na ich odlišnosti, no inak som spokojný a neviem tomu dať „len“ 3*. Na arómu diabolskej trojkombinácie cibuľa, maslo, saláma tak skoro nezabudnete. Kniha je príjemne priamočiara, na nič sa nehrá, autor vo finále nesiahala po nepochopiteľných pseudo filozofických halucinogénnych magorinách.