Prokletý záliv

Předchozím Zrnkem pro mě byl Program Nosferatu, takže musím hned na úvod ocenit další parádní obálku Michala Březiny; minule mi jeho práce citelně chyběla. A teď už k samotnému příběhu. Radoslav Kozák tady napsal něco, co ve mně vyvolalo nostalgické vzpomínky na dětství. Ne, nechci předstírat, že jsem se za socialismu povaloval na jamajských plážích, jen jsem cítil stejnou atmosféru, jako když jsem kdysi sledoval film Čelisti, a napadlo mě, že celá záležitost vypadá, jako by autor vytvořil jakousi fúzi mezi právě Čelistmi a například něčím jako Příšerou z Černé laguny. Možná jsem ve svých úvahách úplně mimo, ale na mě to tak prostě působilo. A bavilo mě to. Jasně, tak nějak jsem už předem očekával, jak celý příběh dopadne a o kterou sympatickou postavu ve finále přijdu, ale v tomto případě to nebylo vůbec na škodu, protože jsem se díky tomu (jak jsem zmínil výše) vrátil do svého osobního pravěku (a ten nebyl vůbec špatný). Za mě jde o velmi povedené Zrnko temnoty, kterým jsem si (paradoxně) projasnil dnešní dopoledne. Doporučuji všem námořníkům a jiným dobrodružným povahám.

Jamajka jako ráj na zemi, místo nekonečných oslav, kde horečně proudí krev a někdy i mimo žíly. Z moře se totiž noří cosi hladového co vzbuzuje chtíč a strach. Horory s oblibou útočí na nižší pudy a netřeba předstírat, že tady je tomu jinak. A přišlo mi, že se to vcelku daří. Pěkná jednohubka, která se hodí na dovolenou. Třeba někam k moři...