Jaro s kovbojem

Jaro s kovbojem je druhý díl série Ranč Rebel Blue. Já první díl nečetla a musím říct, že mi to vůbec nevadilo. Tohle byla přesně ta oddechová kovbojská romance, u které jsem měla chuť sbalit kufry, odstěhovat se na ranč a začít pít kávu při pohledu na krávy, hory...a Wese Ada je po rozvodu a její sebevědomí je prakticky na nule. Celý život slýchala, že působí chladně, že se s ní nikdo nechce kamarádit a že o ni nikdo vlastně nestojí. Jenže ona není nepříjemná. Je jen stydlivá, opatrná, uzavřená a po svých zkušenostech se bojí pustit lidi blíž. A pak je tu Wes. Prostřední dítě bez jasné role, se svými psychickými problémy a snem dát rodinnému ranči nový směr. Otevřít ho lidem a vytvořit místo plné zážitků. Jenže je tak laskavý, obětavý a zvyklý myslet na ostatní, až často zapomíná sám na sebe. A tihle dva dohromady? Od první chvíle cítí, že vedle toho druhého je všechno o trochu jednodušší. Moc mě bavila linka renovace domu. Ada jako bytová designérka nechtěla všechno zbourat a udělat nové. Naopak hledala způsoby, jak zachovat charakter místa a vrátit mu život. A vlastně mi to přišlo jako krásná paralela k hlavním postavám. Stejně tak jsem si zamilovala Wese a jeho přístup k Adě. Netlačil na ni. Nesnažil se ji změnit ani zachránit. Jen jí dával prostor a ukazoval, že ranč není vězení, ale může být místem svobody. Bonusové body dostává celá Wesova rodina, protože přesně takhle si představuju knižní rodinu, do které se chceš nastěhovat. Jo, objevilo se pár drobných nesrovnalostí a trochu víc bych chtěla rozpracovat Wesovy problémy i linku s exmanželem. Ale i tak jsem si čtení moc užila.

Asi takhle, do knihy jsem šla s tím, že si sednu na gauč, využiju času pro sebe a přenesu se na obláček pohody s nehynoucí láskou. A to jsem dostala. Prostě romantika pro ženy, které chtějí zavzpomínat na první lásky - ty emoce a žhavost kolem toho. Hlavní hrdinka je skvělá, její charakter mi sedl a docela ráda bych jí měla za kamarádku. Autorka hezky pracovala s jejím vývojem, kdy se pomalu dostávala z těžkostí z minulosti a znovu otevřela své srdce a našla své místo na světě. Závěrečné uvědomění si bylo skvělou fackou od Ady Adě. Půl hvězdy strhávám za hlavního hrdinu. Sám o sobě je skvělý, milující a přesně ten sexy týpek, který nás, ženy, zachraňuje ve snech a mrká na nás v plné místnosti, protože má oči jen pro nás. Co se ale autorce nepovedlo, je jeho údajná psychická nemoc. Prostě jsem jí nevěřila a stejně jako u prvního dílu se zmínkou ADHD, i tady by příběh vyšel líp, kdyby tu bombu nemoci vůbec nevypustila. Obě poruchy totiž znám – s jednou žiju a s druhou pracuji, a ti lidé v knize prostě nemají typické příznaky, a tak je to jen neuvěřitelné slovo na papíře, které působí nuceně. Atmosféra ranče a renovace baráku je téměř na jedničku s hvězdičkou. Já osobně bych klidně snesla o chlup víc, ale to jen proto, že jsem vyrostla na statku a baví mě rekonstrukce. Teď už mi jen zbývá netrpělivě vyhlížet další díl, abych si opět užila odpočinkovou pohádku pro velké holky.