Nečekaný následek úterního krvácení

Delia je středoškolačka, která má jasný cíl – chce se stát lékařkou. Ne proto, že by to byl „dobrý obor“, ale proto, že její vlastní tělo ji den co den přesvědčuje, že něco není v pořádku. Trpí extrémně silnou a bolestivou menstruací, která ji vyřazuje z běžného života. Bolest, kterou okolí často zlehčuje, jí ale postupně bere úplně všechno – energii, radost i kontrolu nad vlastním tělem. Jednoho dne se snaží bolest alespoň otupit pomocí tinktury z marihuany, aby zvládla důležitou školní akci. Jenže věci se zvrtnou a následky jsou tvrdé – vyloučení ze školy a komplikace na cestě za jejím snem. Delia ale ví, že problém je hlubší. A tak začíná dlouhá, vyčerpávající cesta za odpovědí. Cesta plná lékařů, pochybností a zlehčování. Až po letech přichází diagnóza: endometrióza. Právě tehdy se její sen stává ještě silnějším. Nechce pomoci jen sobě, ale i dalším ženám, které si procházejí tím samým. Tahle kniha je sice primárně určená dospívajícím dívkám, ale upřímně – měla by se dostat k mnohem širšímu publiku. Otevřeně mluví o menstruaci, boří tabu a ukazuje realitu, která je často přehlížená nebo bagatelizovaná. Dává hlas bolesti, o které se mlčí. A zároveň dává odvahu – ozvat se, nenechat se odbýt a jít si za správnou diagnózou, i když je ta cesta zatraceně těžká. Kapitola „Gynekolog z pekla“ mi bohužel až nepříjemně připomněla vlastní zkušenost… a o to víc mě ten příběh zasáhl. Jediné, co mi úplně nesedělo, bylo chování dospívajících postav. Místy působily až příliš vyspěle, chápavě a otevřeně – což je sice krásná představa, ale realita bývá bohužel často úplně jiná. I přesto tuhle knihu hodnotím velmi kladně, je čtivá a rozhodně může být i přínosná. Děkuju za ni. 4,5/5* Březen totiž není jen měsícem knihy. Je také měsícem endometriózy. Kolik žen ještě musí trpět potichu, než jejich bolest někdo konečně vezme vážně?

Tohle je příběh o tom, jak moc vás menstruace může ovlivnit, do jaké míry může bolet a i to, jak vám může zničit život. Knížka bez rukaviček rozebírá téma, o kterém se v knihách, filmech a vlastně čemkoliv jiném moc nemluví. Takhle to zní dobře, že? Problém ale nastává ve chvíli, kdy se postavy (a to i ty dospělé) chovají tak, že jim chcete dát facku. Takhle se přeci lidé nebaví, a ani ti mladí. Nehledě na to, že chování mámy hlavní postavy mi přišlo ještě horší než to její. Humor na odlehčení situací mi ze začátku přišel přehnaný, ale když jsem si na to zvykla a přijala to jakožto komedii spíše než vážnou literaturu, tak mě to začalo CELKEM bavit. Ale upřímně… některé ty situace byly tak trapný, že jsem se červenala a hanbou se propadala hlouběji do křesla. Samozřejmě je celá kniha velmi poučná a má potenciál někomu vážně pomoct, pokud bojuje s tímto tématem. Ale na mě byl styl vyprávění prostě moc. Moc odlehčený. Moc přehnaný. Moc vtipný. Moc trapný. MOC MOC. Knížka samozřejmě krásně odkazuje na realitu ženského těla, cyklu a změn – od plynatosti až po bolesti. Jenže to vše se odehrává v pozadí středoškolského drama, které není vůbec ničím originální. Ani přátelské vztahy, ani ty “partnerské“, příběhu nic nedodaly. Ve výsledku mi to důležité téma menstruační bolesti přišlo až zesměšněné. Ale uznávám, že má kniha krásné poučení o smíření se s realitou a o boji za to být slyšet.