Nečekaný následek úterního krvácení

Delia je středoškolačka, která má jasný cíl – chce se stát lékařkou. Ne proto, že by to byl „dobrý obor“, ale proto, že její vlastní tělo ji den co den přesvědčuje, že něco není v pořádku. Trpí extrémně silnou a bolestivou menstruací, která ji vyřazuje z běžného života. Bolest, kterou okolí často zlehčuje, jí ale postupně bere úplně všechno – energii, radost i kontrolu nad vlastním tělem. Jednoho dne se snaží bolest alespoň otupit pomocí tinktury z marihuany, aby zvládla důležitou školní akci. Jenže věci se zvrtnou a následky jsou tvrdé – vyloučení ze školy a komplikace na cestě za jejím snem. Delia ale ví, že problém je hlubší. A tak začíná dlouhá, vyčerpávající cesta za odpovědí. Cesta plná lékařů, pochybností a zlehčování. Až po letech přichází diagnóza: endometrióza. Právě tehdy se její sen stává ještě silnějším. Nechce pomoci jen sobě, ale i dalším ženám, které si procházejí tím samým. Tahle kniha je sice primárně určená dospívajícím dívkám, ale upřímně – měla by se dostat k mnohem širšímu publiku. Otevřeně mluví o menstruaci, boří tabu a ukazuje realitu, která je často přehlížená nebo bagatelizovaná. Dává hlas bolesti, o které se mlčí. A zároveň dává odvahu – ozvat se, nenechat se odbýt a jít si za správnou diagnózou, i když je ta cesta zatraceně těžká. Kapitola „Gynekolog z pekla“ mi bohužel až nepříjemně připomněla vlastní zkušenost… a o to víc mě ten příběh zasáhl. Jediné, co mi úplně nesedělo, bylo chování dospívajících postav. Místy působily až příliš vyspěle, chápavě a otevřeně – což je sice krásná představa, ale realita bývá bohužel často úplně jiná. I přesto tuhle knihu hodnotím velmi kladně, je čtivá a rozhodně může být i přínosná. Děkuju za ni. 4,5/5* Březen totiž není jen měsícem knihy. Je také měsícem endometriózy. Kolik žen ještě musí trpět potichu, než jejich bolest někdo konečně vezme vážně?

Tohle bych dala jako povinnou četbu na druhý stupeň nebo střední školu! Tohle je něco, o čem se bohužel tolik nemluví, i když by rozhodně mělo. Sama jsem v průběhu čtení vnímala určitý vnitřní posun, kdy mi nejdřív připadalo divné číst tak explicitní beletristickou knihu o menstruaci, ale s každou další stránkou to bylo normálnější a správnější - protože mluvit o menstruaci je (nebo by alespoň mělo být) normální a správné.