Nevykládej mi pohádky

Tohle není žádná sladká romantika. Ani pohádky pro děti. Spíš taková studená sprcha o vztazích, jaké opravdu jsou. Na známé pohádky jiných autorů Pták ohnivák, Červená karkulka, Dlouhý, široký, bystrozraký, Perníková chaloupka ale i předělaná popelka…autor změnil nejen název, ale i pohádku, použil také věci ze současnosti. Pohádky se čtou rychle, je v nich zachováno dobro a zlo. Lidské vlastnosti jako je chamtivost, závist, zlost, které se po staletí nemění. Stále jsou zlý a dobří lidé, jen technologie okolo nás se mění. Kniha jde hodně na dřeň – ukazuje iluze, zklamání i pravdy, které si často nechceme přiznat. Některé myšlenky trefí úplně přesně… a možná i trochu zabolí. Nečekejte velký děj, spíš pocity a úvahy. A přesně v tom je její síla. Za mě čtivá, upřímná, ale místy dost hořká. 11 pohádek tak trochu jinak doplněné ilustracemi. Nejvíce se mi líbila pohádka Červená čepička a Perníková chaloupka 2021. Dospělák u ní krásně zrelaxuje.

Ten nápad mi přišel super. A malý posluchač byl nadšen tím, že to budou reálné pohádky s dinosaury a tryskovými botami. Jenže, když jsme si otevřeli na obálce avizovanou pohádku s T-Rexem, pochopili jsme, že to není pro děti. Jasně, dočetli jsme, to dospělé dítěti nedocvakne a případně jde vždy něco přeskočit. Dál už ale čteme pohádky klasické (ony jsou třeba ty ruské dostatečně drsné a realistické samy o sobě). Do zbytku jsem se ze zvědavosti pustil sám. A takto... Nejvíc se musel pobavit autor sám při psaní, což chápu. Vymýšlet všechny ty "aktualizace" musel být hezky strávený čas. Jenže výsledek je příliš dospělý, aby ho dítě pochopilo (společenské, politické či ekonomické koncepty), ale dospělý tam zároveň vlastně nenajde krom pár povedených hříček nic nového. Pohádky zná a podobné "kravinky" si při čtení musí představovat každý. :) Záživnějším řešením je dle mě trochu přitvrdit a ten koncept dotáhnout ad absurdum, třeba jako Neil Gaiman v povídce Sníh, zrcadlo, jablka (kniha Kouř a zrcadla).