Kde máš bráchu, Metude?

Druhý díl Kde máš bráchu, Metude? jsem si užila mnohem víc. Jestli to bylo tím, že jsem znala postavy? Možná spíše proto, že šlo více o učení Cyrila a Metoděje a to jak písma glagolice do Slovanštiny, tak písma Svatého, aby se vedla mše řečí, kterou běžný lid rozumí. Běžný lid teda mluvil, jak jim zobák narostl, jak se řiká, proto je kniha psaná staroslověnštinou a občas zazní i sprosté slovíčko. Soběk toho zná víc a umí své dovednosti a mozek prodat. I v zapeklité situaci si umí prosadit svou. Je potřeba sehnat, dát vyrobit lavice, tabulky, vosk a tužky na psaní. Do toho opět muzicíruje s dalšími hráči na píšťalu. Hudba mu prostupuje celým tělem a skladá i své skladby. Píseň Palisáda přinese i vítězství v boji při obléhání Moravagardu nepřítelem. Cestování tam nakonec také bylo, ale bylo ho méně a dávalo mi víc smysl. Po vyučení pár vyvolených učenců putují s Konstantinem a Metodějem do Akvilee na posvěcení svých učenců, aby mohli šířit Boží slovo ve slovanském jazyce. Dostávají se také do Říma a už při svém učení na Moravě musí jiné hodnostáře církve přesvědčovat, co je v písmu svatém. Ne jen řecky, latinsky a hebrejsky, ale šířit písmo i dalšími jazyky ve jménu Otce i syna i ducha svatého je psáno v Bibli. Dozvíme se proč Konstantin je najednou Cyril a proč se na Moravu s bratrem nevrátil. Knihu jsem si užila, ale už teď vím, že asi nebude pro všechny. Milovníci historie by si mohli spestřit historickou událost z období Velké Moravy humorným příběhem.