Palác šupinatých koček

Na počátku všeho je vražda a celým románem jako červená nit se táhne její vyšetřování a hledání viníků. Avšak to je pouze rámec, do něhož je zasazen příběh, sice ve fantasy/sci-fi kulisách, jenž je o opatrném budování vztahů, pozvedání křehkého sebevědomí, respektování i odporu. Bekh, která se najednou stane panovnicí a která svým osudem spíše připomíná Popelku (ovšem v tomto případě se nejedná o macechu, ale bohužel o vlastní chladnou, vypočítavou a sebestřednou matku), se musí naučit v podstatě všechno. Jak si sjednat vážnost, jak neopakovat chyby jiných, jak se nedat ošálit hezkými slovy a hezkou tváří. Má však štěstí, že přece jen najde spřízněné duše. Kromě detektivní linky se v rámci Bekhina "zapracování" na místo panovnice setkáme s mnoha dalšími postavami, zejména s cupity jako domnělými služebníky velkých lidí, nebo s rozlišováním osob podle jejich cítění a nastavení. V této společnosti však jinosnubní, stejnosnubní, měniví nebo jinorodí nejsou ostrakizováni, ačkoliv některé stereotypy přetrvávají ("V nejlépe osvětleném místě stáli Lapsůnamat. Vytahali si květiny z vlasů a ubrali oční stíny; potřebovali, aby je tu všichni brali vážně, a tak tu stáli jako velice vážený muž."). Na Bekh však leží tíha zodpovědnosti za dynastii a za všechny, kterým vládne, a její volba nebude snadná. Hodně mě bavily jazykové prostředky, které autorka použila. Nová slova, nové názvy, speciální použití osob a čísel u sloves (onikání a pluralis majestaticus). Mimoděk mi naskočil starověký chetitský král Šuppiluliumaš, jehož jméno jsem se kdysi dávno musela naučit na zkoušku a zaplétal se mi u toho jazyk do osmičky... :-))) Ale není třeba se toho bát (ostatně je přiložen i slovníček, spíše pro jistotu), vše je vyslovitelné a co se týče názvosloví, jsou i komplikovanější struktury, že? :-) Nečekejte zběsilou akci, spíše pomalý tok děje, který našlapuje zlehka jako šupinatá kočka hledající lepší místečko na spočinutí, jež však v pravou chvíli dokáže vystrčit drápky a seknout a která je tak osobitá, jak jen kočka dokáže být. A na závěr dodávám, že svátek Modré Chrš by se měl zavést a slavit několikrát do roka! :-)

Ano, je to sci-fi, i když si většinu čtení budete myslet, že je to fantasy. Ale jak na sebe sama autorka prozradila, ráda míchá žánry a zkouší, co čtenář zvládne. A tenhle mix je hodně originální. Nejprve si ale musíme zvyknout na použitý jazyk. Tolik "novotvarů" a jeden pěknější než druhý. Planeta je Aššna, vládce je cinšár, titul je lyrišta nebo ževelešty, jména Mežvemin, Lapsůnamat, čas chvilíle, nadávka Chršiny vrše. Nádhera, co? Děj samotný je předvídatelný, ale vůbec mu to neubírá na čtivosti. Naopak. Člověk se těší na každou intriku, zápletku či rozhodnutí. A pokud je člověk i milovník koček, užije si čtení několikanásobně. Kočky jsou tu totiž na každé stránce či v každé palácové místnosti. Zároveň, vzhledem ke konci, je to i pohádka s ponaučením, že není třeba bát se změn. Můžou přinést i něco dobrého.