Kapka hněvu

Příběh je napsán trochu humorně, nikým neřízené soukromé očko má plno hodnotných hlášek, neřízené jsou také jeho detektivní postupy a způsoby jednání. Hlavním cílem je čtenáře pobavit. Není to dokonale promyšlená zápletka s cílem domoci se spravedlnosti a tak na závěr má čtenář možnost posoudit, zda by bylo možno takto postupovat v reálném životě. Asi ne!

Už si ani nevzpomínám, kdy jsem si naposled dopřál kvalitní noirovku. A dost vážně pochybuji o tom, že bych kdy četl nějakou českou. Když jsem si u Zlatého Psa vybíral tento titul, udělal jsem to hlavně proto, že jsem si odsud ještě žádnou detektivku nedopřál (kromě série s Hankem Giorgiem, ten je ale kriminalistou, takže se to nepočítá). V podstatě jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu, ale už po prvních větách jsem měl jasno. A rázem jsem se začal opravdu těšit. A měl jsem na co, protože mě toto krátké setkání s Maxem Lingrem od počátku do konce fakt bavilo. Antonín Mazáč dal příběhu všechno to, co žánr noir potřebuje, takže je tu soukromý detektiv s humorem tak suchým, že by měl být držen v dostatečné vzdálenosti od otevřeného ohně, kvalitní zápletka s nejednou nepřehlednou zatáčkou a svým způsobem i pověstná dáma v nesnázích (i když ne tak úplně, takže ani skalním feministkám nemusí praskat cévy náhle navýšeným krevním tlakem). Tato záležitost mě opravdu hodně bavila, výborně se mi četla a obálka Michala Březiny k ní dokonale sedla. Jen mi tu a tam přišla zvláštní ta reakce (nebo spíše její absence) jistých silových složek státu. Jednoznačně doporučuji a doufám, že si budu moct od Antonína Mazáče ještě něco podobného přečíst. Nebránil bych se ani celé sérii s Maxem Lingrem. P.S. Aha... On je to druhý díl série. Už mlčím.