Tichý nájemník

Kdybych si vedla nějaké jednoduché statistiky, určitě by mi ukázaly, že letos jsem přečetla, asi nejvíce knih od českých autorů, především autorek. Objevila jsem nové talenty a nezklamaly ani mé stálice, k nimž Zuzana Dostálová patří. Před pár lety jsem doslova, se slzami v očích, zhltla její román Soběstačný a od té doby si žádnou její novinku nenechám ujít. Za mě je Tichý nájemník výborně napsané, ale hlavně moc potřebné čtení. Příběh Ester může pomoci mnoha mladým lidem řešit jejich závažný problém a mnoha rodičům připomenout, že lidský kontakt, zájem, projevení emocí a respekt k dítěti a hlavně láska je většinou nad vše materiální, které svým dětem můžeme dopřát a určitě rádi dopřejeme. Generaci Z, často kritizovanou, trochu znám, nejmladší dcera do ní patří, a vůbec ji nezatracuji. Jako každá jiná, minulá i budoucí, má svoje problémy, které řeší, je citlivá k věcem, které nám starším se mohou zdát nepodstatné, ale jim ne a je to v pořádku. A v mnohém je velmi inspirující, ráda poslouchám jejich názory na život a svět kolem nich. I o tomto je tato kniha, napsaná z pohledu více osob, proto nejde na dřeň, ale nevadilo mi to, do příběhu mě tato autorka i tak umí spolehlivě dostat a užít si ho s emocemi. A ještě je tu Rebeka, mladá učitelka, prožijeme i její příběh, který není jednoduchý, přesto má zájem pomoci i "svým" dětem ve třídě. Snad je takových učitelů a učitelek více, pro které se nestane jejich náročné povolání pouhou rutinou, moc bych si to přála, je to důležité. A nakonec, jako ve většině svých knih, nám Zuzana Dostálová ukázala, že není autorkou šťastných konců, ale kdo ví, život je nevyzpytatelný a naděje umírá vždycky poslední. Krásný příběh, který určitě doporučím k přečtení.

Tichý nájemník... Před časem se mi do rukou dostala jiná kniha od Zuzany Dostálové, a to Soběstačný, která ve mně zanechala hluboký čtenářský zážitek... Když jsem zahlédl v knihkupectví další její knihu - Tichý nájemník, nebylo nad čím váhat... ;-) Co mapsat a nic neprozradit... Můžete se těšit na knihu z pohledu čtyř osob... Jednak z pohledu učitelky ze základní školy Rebeky Fialové, dále pak z pohledu její žačky - deváťačky Ester Brunnerové, ale také z pohledu jejích rodičů Igora a Markéty Brunnerových... Kniha se týká poměrně citlivého tématu - sebepoškozování dětí... Myslím, že autorce se kniha opět povedla, u mě to je na jasných pět hvězdiček a nedočkavě budu vyhlížet její další knihu... Doufám, že se brzy dočkám... Konec knihy byl takový otevřený, že by si nechala autorka prostor pro pokračování?