Ošetřovatelka z Osvětimi

Hodně smutný, ale působivý a dojemný příběh vycházející ze skutečného života Aurelie Waldové, kterou udal manžel za její komunistické přesvědčení. Byla zatčena v roce 1936 a na svobodu se dostala až po osvobození koncentračního tábora Ravensbrück, do kterého se dostala během pochodu smrti z Birkenau. Během pobytu v táborech pečovala o nemocné a řadu z nich zachránila před smrtí v plynové komoře. Byla svědkyní hrůz, které prováděl doktor Mengele a nesla těžké břemeno pravdy, protože mu musela u jeho děsivých experimentů asistovat. Uvízla v děsivé síti krutosti a zvrácenosti, a i když válku přežila, nedokázala se z této sítě vymotat, protože byla vyčerpaná dlouhodobým kontaktem se smrtí. Neměla sílu jít dál a žít po boku svého nového milujícího manžela. Je to však i příběh Orliných kamarádek, které si z tábora smrti odnesly hluboké jizvy, ale nenechaly se zlomit a vrátily se s odhodláním jít dál a pomáhat druhým.

Ošetřovatelka z Osvětimi není jen další kniha o hrůzách druhé světové války. Je to hluboce lidský a srdcervoucí příběh o odvaze, bolesti, naději a bezmoci. O ženě, která se rozhodla postavit zlu – tváří v tvář, každý den, bez zbraně, jen s lidskostí. Orli Reichertová, známá jako Anděl z Osvětimi, byla odvážná žena, jejíž životní příběh vás zasáhne přímo do srdce. Už jako mladá zažila nástup nacismu na vlastní kůži. Nebyla Židovka, byla Němka – a přesto skončila v koncentračním táboře jako politická vězeňkyně. Její cesta začala v Ravensbrücku, kde si prošla peklem, které ji však připravilo na ještě větší zlo – Osvětim. Díky svým zkušenostem získala v Osvětimi místo ošetřovatelky. A právě tam, mezi smrtí a zoufalstvím, začal její skutečný boj. To, co tam viděla… to se nedá popsat. Každý den se dívala do očí umírajícím ženám, držela je za ruku, když už nezbývalo nic jiného než smrt. Pomáhala, jak mohla. Riskovala vše – a zachránila mnoho. A přesto každý večer usínala s pocitem, že to nestačí. Výčitky. Bezmoc. Strach. Ale také neochvějné odhodlání. Nemohla už jen mlčky přihlížet. Musela jednat. Udělat alespoň něco. Nemohla se smířit s tím, že její spoluvězeňkyně odcházejí na smrt, zatímco ona jen přežívá. Tento příběh je silný, syrový, neuhýbá. Není pro každého. Popisuje Mengeleho experimenty a krutosti, které se vymykají lidskému chápání. Autorka je skvělá vypravěčka. Dokáže vás vtáhnout natolik, že přestanete vnímat svět kolem sebe. Děj plyne přirozeně, scény na sebe navazují s takovou lehkostí, až zapomenete, že čtete – spíše máte pocit, jako byste tam byli. Já osobně jsem měl pocit, že dýchám spolu s postavami. Že jsem součástí jejich utrpení, jejich naděje, jejich bolesti. Tahle kniha bolí. Každá kapitola je jako rána do srdce. A přesto se čte jedním dechem. Nejhůře se četly pasáže o dětech – těch nevinných duších, které neměly žádnou šanci, jen tichý křik, který nikdo neslyšel. Jenže skutečnost byla ještě temnější. Lidé dokážou spáchat neuvěřitelné věci – i na těch, kteří jim nikdy neublížili. Jen proto, aby sami získali víc. Jasným důkazem toho je Zuzana – postava, která mi opravdu pila krev. Ukazuje, jak hluboko může člověk klesnout, když ztratí svědomí. Je to pocta ženám, které i v beznaději dokázaly projevit laskavost, sílu a odvahu. Orli a pár dalších „strážných andělů“ v táborové nemocnici bojovali o každý jeden život. Každá zachráněná duše byla malým vítězstvím proti obrovskému zlu. Ig: pribehy_stranek