Královna bouří

Královna Bouří se mi líbila ještě více než předchozí díl. Čtivé, šikovně propletené, a díky otevřenému konci musím co nejdříve sehnat další díl.

Feist je zpět v nejlepší formě a píše tak, jak nejlépe umí. Takže se znovu ocitáme vprostřed invaze několikanásobně silnějšího, i když zatím neznámého, protivníka. Sotva se osudy postav spojili, autor je dosti bolestivým způsobem opět rozděluje. Čímž se do popředí, trochu na úkor Declana, dostává Hatova manželka Hava. Její linka mě hodně bavila a trochu mi připomínala kombinaci Johnny Ručky a Amose Traska. Declan i Donte zůstávají na kontinentě a jejich cesty se potkávají ve službách barona Daylona Dumarcha, pravděpodobně jediného muže, který je schopen postavit armádu, která bude schopna nájezdníkům čelit. Magie opět ustupuje do pozadí a Hatušalovi nekontrolované schopnosti mi spíše připomínaly nevycvičeného mutanta z X-Men, než mocného mága. A jelikož Feist nešetří ani (prozatím) záporné postavy, jako je převor církve Jednoho boha, který se sám dočkává zrady, jsem moc zvědavý, kam se bude příběh ubírat. Ale už teď vím, že svět je vystaven tak barvitě, že se na něm mohou odehrávat i příběhy dalších osob, které mě budou bavit stejně, jako Sága ohňotvůrců.