Král popela

Raymond E. Feist po mnoha letech mile překvapil. Při poslední trilogii Války Chaosu jsem nabyl dojmu, že svět Midkemie prostě není schopen opustit, nemluvě o změně stylu vyprávění, který jakoby nikdy nedospěl. A ejhle, najednou je tu Král popela, epická fantasy se vším, co k modernímu žánru patří. Autor se pustil se do mnohem temnějšího vyprávění, koneckonců hned úvodní kapitola dává jasně na srozuměnou, že motivy řeckých tragédií dodnes ovlivňují jeho tvůrčí imaginaci. Samozřejmě, ostřílený spisovatel v sobě nezapře rozmáchlého vypravěče. Dějové linky se k sobě sbíhají pozvolna a valnou většinu románu zabírá pomalý vývoj postav, přičemž ústřední dějová zápletka se laxně formuje v pozadí a ke slovu se dostane až v závěru. Škoda jen, že Feist nakonec neodolá a v dalších dílech přeci jenom všechno s Midkemií propojí. Přesto dokazuje, že je stále schopen ohromit jak nové čtenáře, tak zaujmout ty, kteří nad ním dávno mávli rukou, když již po několikáté od něj dostali to samé co posledně.

"Legendární autor fantasy je zpět v plné síle". Tak zní úvodní fráze na horní části nové knihy od mého nejoblíbenějšího spisovatele, no a lépe bych snad ani nezačal. Zkoušel jsem už spoustu fantasy, ale Feist mi sedl jako nikdo jiný. Starý dobrý Feist nám přednáší skvělé dílo moderní fantasy. Za ta léta je pořád čtivý a vykreslování postav a prostředí za mě nikdo jiný neumí lépe. To potvrzuje i Král popela, což je první kniha mimo Midkemii (Pohádku nepočítám). Otevírá se nám nový svět, zvaný Garn, a s ním nové postavy Hatušaly, Hava, Donte a Declan. Declanova linka se mi líbila asi nejvíce. První kniha trilogie je takovým rozjezdem Ságy ohňotvůrců. Autor nás seznamuje s těmito postavami a se světem. Vše se rozjíždí pomalu, ale nikoliv nudně, naopak velmi barvitě a prakticky to, že otáčím stránky jsem ani nepostřehl. Vrhám se na další díl a všem fanouškům i novým čtenářům toto dílko nemůžu nic než doporučit. Závěrem bych chtěl moc poděkovat vydavatelství Laser-books, které se nebálo a do vydávání Feista se pustilo. To, že knihu přeložil Robert Čapek, který přeložil většinu Feistových knih, byla už třešnička na dortu. Věřím, že po Walesu, který udělal se spoustou Feistových knih trochu neplechy (ať už neustálým střídáním překladatelů nebo třeba vynecháním vydání 4. dílu Odkazu Trhlinové války) se vydávání vrátí zpět do dob United Fans. Walesu jsem ale i tak vděčný, že s Feistem neskončil a výjma té jedné knihy vše vydal.