Kříďák

81% Rozhlédl jsem se. Kmeny stromů pokrývaly kresby. Bílí křídoví panáčci. Hýbali se. Hopkali a vrtěli se po kůře, jako by tančili nějaký podivný, ohavný odzemek. Čárky jejich rukou a nohou se zmítaly a mávaly. Neměli tváře, ale já nějak věděl, že se na mě zubí. A ne v dobrém. ____________________________________________________________________ Výborná detektivka. Má sice maličko pomalejší spád, ale je napínavá a zápletka je dobře vymyšlená. Příběh vypráví Ed a střídá se přitom rok 1984 z dětství a rok 2016 v dospělosti. Doporučuji. A bacha na panďuláky!

Prolínání minulosti se současností je přesně můj šálek kávy a tady mě bavilo sledovat, jak se obě časové roviny postupně propojují. S každou další kapitolou se obraz příběhu o něco doplnil, ale zároveň vyvstávaly nové otázky. Autorka, která už patří mezi mé oblíbené, umí skvěle dávkovat napětí. Sotva jsem dočetl jednu kapitolu, musel jsem se pustit do další — odložit knihu na později bylo čím dál těžší. Šokující rozuzlení jsem sice očekával, ale takový závěr mě nenapadl ani v těch nejbujnějších představách. Během čtení jsem si vytvářel vlastní teorie, jenže skutečné vysvětlení mě stejně zaskočilo. Přitom k němu po celou dobu vedla drobná vodítka, která mi začala dávat smysl až zpětně. O to víc mě závěr potěšil: mohl jsem si v hlavě znovu projít předchozí události a uvědomit si, kolik náznaků jsem přehlédl nebo si vyložil úplně jinak. Přesně takové příběhy mě baví — udržují mě v napětí a po dočtení mám chuť vrátit se k některým pasážím a podívat se na ně novýma očima.