Tajemný hrad v Karpatech

Na tuto verneovku jsem se hodně těšila, protože jsem znala pouze její filmovou verzi, kterou ovšem považuji za vynikající a téměř dokonalou ;-). Kniha se mi dostala do rukou až nyní, v dospělém věku, ale zpětně musím přiznat, že jsem si ji užila stejně, jako kdybych ji četla jako dítě. Předpokládám, že se jedná o notoricky známý příběh, proto se ohledně děje podrobněji rozepisovat nebudu. Po celou dobu čtení se mi před očima odvíjel film, takže jsem se neubránila srovnání s ním, i když společného mají obě verze jen pramálo. Ve finále tedy hodnotím plným počtem, za mne byla kniha stejně skvělá jako její pozdější filmové zpracování, a jsem zvědavá na nějakou autorovu další...

Vrátila jsem se do dětství a půjčila si v knihovně verneovku, která mě jako dítě nějak minula (kupodivu v oddělení pro dospělé…). Je to prostě Verne, se všemi jeho klady i slabinami, jak na něj vzpomínáme, a jak jsme ho mívali v dětství tak rádi. Trochu dobrodružství, trochu sci fi, nekonečné popisy, ve vztazích trošku naivní a černobílé, ale prostě jedinečné… Neposuzujte dospělýma očima, to u verneovek prostě nejde, Verne taky nepsal pro dospělé, i když ho to vlastně nakonec hodně mrzelo, chtěl být velkým spisovatelem a skončil u dobrodružných knih, které hltala mládež (tady doporučuju knihu Ondřeje Neffa: Podivuhodný svět Julese Verna…). Takže hodnotím dětskýma očima, i když se nemohu ubránit občasnému úsměvu. Český film je výborný, ale s předlohou nelze moc srovnávat, jde o úplně jiný žánr, ani já se ale nemohla při četbě vyvarovat reminiscencím na „Pane hrábě“, „Čórtův hrád, tam strašá...“, „Policija, policija, salašáry…“ , „Jsme v pérdeli“...