Dálnice

Téma hodně zajímavé, příběh čtivý, ale takový bezemoční. Příběh jedné obyčejné rodiny odehrávající se v Československu v letech 1984 - 1990, kdy se matka Renata nevrátí ze zájezdu do Rakouska a zůstane tam v emigraci. A zbytku rodiny manželovi, synovi a dceři se tak obrátí život úplně naruby... Na Renatu jsem byla naštvaná už když jsem si přečetla anotaci a pak po celou dobu čtení od začátku až do konce .

Náhodně objeveno v Městské knihovně. A jelikož ráda dávám šanci novým českým autorům, zkusila jsem. Nakonec ač jsem ráda, že jsem knize dala šanci, hodnocení přeci jen dávám průměrné. Rozhodně chválím téma - téma emigrace a toho, jak to ovlivní zbytek rodiny, která zůstala v Československu, se mi líbilo. Má to potenciál a určitě to má co nabídnout. Pohled na tu dobu, pohled na ten vliv, který se promítl v dané rodině, či pohled na to, jak různě se tohle dá prožívat. Zpočátku jsem se do knihy vpravila velice rychle. Zajímaly mne ty postavy a to, jak každá z postav tu situaci prožívá jinak. Přiznám se ale, že jsem se zhruba od poloviny knihy začala ale nudit. Měla jsem pocit, že postavy se točí stále v kruhu, moc se neposouvají, snad jen Marek se posouval směrem, kterým ale asi sám moc nechtěl. Ale jinak jsem měla pocit určité stagnace. Bohužel mi také chybělo nějaké hlubší vyrovnání se s tou matkou, která rodinu svojí emigrací uvrhla do problémů. To, jak tam tu konfrontaci rodiny a matky autorka předkládá, bylo na mne příliš povrchní - otec i děti si podle mne zasloužily větší prostor, jak si to s matkou vyříkat. Nakonec tedy průměrné hodnocení. Námět skvělý, ale druhá polovina za mne tu knihu poněkud sráží.