Zelená vdova

Příběh čtivý ze života, takový (lepší) průměr. Dvě sestry Helena a Hedvika. Jedna zodpovědná a druhá ne. Karty jsou rozdané a tak je to celou dobu příběhu. A pak je tu parta kamarádů Libor, Daniel, Radek, Roman a Aleš, kteří velice slušně vydělávají a jsou takzvaně za vodu a různě zasahují do života sester.

Než jsem začala psát tento komentář, koukala jsem na to, kolik stran měly autorčiny předchozí romány, četla jsem je oba. Bylo to tím, že tento, s průměrným počtem stran, se mi zdál skoro nekonečný. Jelikož autorčin styl znám, věděla jsem, do čeho jdu. Píše hodně popisně, spousta "omáčky", která se, bohužel, často opakuje. Když se stejná věc, myšlenka, úvaha, opakuje v několika větách, to fakt nemusím a začnu některé odstavce přeskakovat. Té nastavované kaše tam bylo tentokrát na mě moc a jelikož tak autorka píše a já hodnotila dosud maximem, bylo to asi příběhem, který mě tolik nezaujal a tak mně vadil více i tento styl. Daleko raději bych více pronikla do charakterů obou sester, zejména Helena je tak šablonovitě popsaná, že o ní skoro nic nevím, škoda. Spousta děje se odvíjí na magistrátu, je vidět, že autorka pracovala ve stavebnictví a správě nemovitostí, ale mě to, po čase, začalo nudit. Kniha není rozhodně špatná, ale já asi čekala trochu něco jiného.