Smrt bývá nehezká

Jak jsem už v nejednom komentáři napsal, mám hodně rád duchařinu (jak taky jinak, když jsem skalním ateistou), takže mi příběh Jiřího Sivoka opravdu seděl, přestože nešlo o duchařinu takříkajíc klasickou. Přece jen jsem zvyklý spíše na posedlou architekturu než na dopravní prostředky, i když je pravdou, že jsem četl páně Kingovu Christinu, a o to víc jsem ocenil, že se Jiří Sivok nepustil vyšlapaným chodníčkem a zvolil si vlastní směr. Krom entit tu a tam vykukujících z Návu ve mně zanechaly silné dojmy hlavně události z našeho světa, během nichž se autor se svými postavami rozhodně nemazlil. Zlatí záhrobníci. Já jsem si příběh opravdu užil, od prvních řádků jsem se do něj ponořil a přečetl jsem ho za několik hodin. Drsná, a věřím že pro nejednoho čtenáře / čtenářku až příliš drsná záležitost, kterou perfektně doplňuje bonusová povídka, a pro mě svazek, jež se dokonale hodí do mého Zlatého psince.

Skvělá knížečka, čtivá, děsivá a nepříjemná. Styl vyprávění Jiřího Sivoka mě baví. Z Líp už bylo jsem byla nadšená, tohle je ale o dost lepší. Musím pochválit i bonusovou povídku, pár stránek a je tam všechno. Díky za super čtenářský zážitek.