Kde jsi, když nejsi

Radku Třeštíkovou jsem už kdysi zkoušela číst, ale tehdy mě moc nezaujala. Ani tahle kniha nemá mezi čtenáři kdovíjak vysoká hodnocení, přesto jsem se rozhodla dát jí šanci – a musím říct, že tentokrát mě mile překvapila. Třeštíková opravdu psát umí. Její styl je trochu specifický – rozházené kapitoly, které na první pohled působí roztříštěně. Ze začátku bylo těžké se do toho dostat, ale když jsem četla postupně, bez přeskakování a listování, začaly se mi před očima skládat kousky příběhu dohromady. Vznikaly zvláštní „aha“ momenty a propojování děje, které mě nakonec bavilo. Postavy jsou hezky vykreslené, působí uvěřitelně a lidsky. Nejsou přikrášlené ani vyumělkované – prostě normální lidé se svými chybami, což knize dodává na autentičnosti. Celkově tedy hodnotím knihu pozitivně. Není to žádná lehká odpočinkovka, která se čte sama, ale když člověk přijme autorčin styl, odmění se mu zajímavým čtenářským zážitkem. Za mě rozhodně povedené.

Já asi nepobírám, kde se bere tolik hejtu na tohle dílo - a to říkám jako někdo, kdo nebyl schopný dočíst autorčiny Bábovky, které se mi před lety dostaly do rukou. Tohle bylo moje druhé setkání s Třeštíkovou and I fell in love. Baví mě ta hravost, baví mě ta syrovost, baví mě, že kapitoly můžete číst tak, jak jdou za sebou nebo klasicky první, druhá, třetí atd. a stejně to dává smysl a neztratíte se v tom. Za mě super kousek, který mě navíc donutil jít do knihovny pro další autorčinu knihu.