Železné jezero

Železné jezero je prvním dílem série. V originále jich je snad kolem dvaceti vydaných a během čtení tohoto prvního dílu jsem přemýšlela, jak je možné, že někdo o tyto příběhy stojí. Z knihy je cítit, že je to starší kniha a není to v moderní době, kdy vyšetřovatelé mají výsledky všeho hned. Logicky než jsem zjistila, kdy byl originál vydaný, přemýšlela jsem, proč mají problém mít výsledky téměř hned. No, měla bych očividně číst důležité věci, před čtením samostatné knihy a pak bych nemusela ztrácet čas přemýšlením o věcech, který mi poté kazí dojem z knihy. Nicméně hlavní hrdina, bývalý šerif Cork O'Connor se mi je jeví jako sympatická osoba a těším se na jeho příběh v dalších dílech, protože věřím, jak to bývá u většiny sérií, i zde budeme prožívat jeho osobní život, což u napověděla i tato kniha. A to mám velmi na sériích ráda, protože mi pak přijdou více osobnější. Co mi asi největší dojem z knihy kazilo bylo to, že byl příběh postavený hlavně na indiánských bájích a mýtusech, protože to je něco, co nevyhledávám a úplně mi to nesedí. A taky doslovný překlad některých jmen a příjmení. Absolutně mě vytáčí už to, že se přechylují cizí příjmení, ale aby někdo dělal doslovný překlad, to prostě nepobírám. Přesto, že jsem knihu nepopsala vyloženě jako pozitivní, hodnotím ji lehce nad průměr a dalším dílům dám rozhodně šanci.

Jako dlouholetá recenzentka detektivních románů jsem sice zvyklá na rychlou akci a napětí, ale Železné jezero od Williama Kenta Kruegera je knihou, která z těchto očekávání vybočuje. Pomalé tempo vyprávění se line jako meandr řeky, což může čtenáře zpočátku trochu vykolejit z jejich očekávání nabušené kriminálky. Naštěstí ti, kteří se ochotně přizpůsobí, naleznou v Železném jezeře jedinečnou atmosféru a silný čtenářský zážitek. Příběh nás zavádí do zasněžené krajiny kolem indiánské osady, která má k filmovému či turistickému nádechu daleko. Hlavním hrdinou je detektiv Cork OConnor, jehož postava vyžaduje, aby si na ni čtenář zvykl. Cork je atraktivní chlapík, ale jeho motivace k vyšetřování zmizení chlapce se na první pohled jeví nejasně. Přestože se zaměřuje na vyřešení případu, jeho snaha o udržení rodiny a vyrovnání se s osobními démony je překvapivě silná a zabírá množství prostoru na úkor detektivky. Přesto mě zaujalo prolínání současnosti s minulostí, které pomáhá lépe pochopit Corka, a buduje hlubší porozumění jeho motivacím. Většinu času sledujeme jeho myšlenky, ale občas se mihne i pohled jiných postav, což přináší ucelenější představu o situaci. Vedlejší postavy v příběhu fungují spíše jako doplňky ke Corkovi a k prostředí; jejich přítomnost nemá takový dopad, jaký by čtenář očekával. Příběh ubíhá celkem rychle, i když na první pohled to tak nemusí působit. A právě to je asi důvod, proč se mi do mysli vkrádaly drobné pochyby. Zajímavostí byla občasná přítomnost jazyka indiánských postav. Nevadila mi, ačkoli jsem necítila nutnost jejího zařazení. Na druhou stranu, to, co v příběhu dodalo hloubku a autenticitu, mě vedlo k úvahám o indiánské kultuře a jejím postavení, což bylo zvlášť zajímavé v kontextu kasin. Největším překvapením je pak závěr, který Krueger zpracoval s velkým citem. Ačkoli vrah a rozsudek jsou letmo předvídatelné, autor dokáže příběh uzavřít způsobem, který uspokojí téměř každého čtenáře. Železné jezero je po dlouhé době jedním ze starších detektivních románů, který i přes své nedostatky dokáže mile překvapit. Doporučuji ho čtenářům, kteří hledají klidnější, atmosférický příběh s promyšleným příběhem a překvapujícím závěrem.