Tisíc a jeden den

Začala jsem číst a nevěřila svým očím. Strašné! Toporně vyprávěný příběh dcery bohatých rodičů, kde bylo už od začátku vše zalité sluncem. Všechno bylo úžasné (a všecko podivuhodně ideální). Krásná a chytrá dívka, krásná a pitomá matka, méně krásný, ale velice chytrý, úspěšný a bohatý otec. Jen co vlezli do letadla, dívky si okamžitě všiml překrásný sexy pilot a hned ji zatáhl do kabiny, aby jí ukázal přístroje. V Kalifornii, přes svůj nesporný intelekt a maturitě v klášterní škole, se věnovala zábavě na pláži, kouření trávy, cicmání s klukama a ničemu pořádnému. Krom hlídání úžasných dětí svého bratra. Tragické smrti rodičů je tu věnováno pár vět a ona prostě nebyla vyškolená na nějaké tragédie, tak to hodila za hlavu - a byla svatba s panem Úžasným. Po ní tak trošku začala chápat, že možná nebude až tak ideální, ale i tak se snažila v nažehlené zástěrce poletovat po vile, zahradě i kuchyni. Tedy, netuším, jak se z netáhla mohla stát tak pilná včelka, ale papír snese vše. Ona lítala doma, on poletoval letadlem. Pak jednou zazvonil zvonec a dostavila se jeho jí dosud neznámá dcera s malými dětmi. Naše hrdinka, trpící osaměním, zajásala, neb k ní přišla její "sestra" a tak je tam nechala bydlet. Když se pan Úžasný vrátil z letu a uviděl to nadělení, se slzou v oku sevřel dceru v náručí........lidi, to je taková kravina, že v tomto momentě jsem knížku sklapla a co nejdřív ji vrátím knihovně. Nechápu, že toto někdo vydal, ona ani psát neumí! Jako mizerný slohový úkol je to! Děkuji předchozím čtenářkám, že mají stejný názor a lituju každého, kdo se pustí do četby. Jo, a přeložil to chlap (asi kvůli složenkám) a jsem přesvědčena, že se u toho mlátil smíchy.

Katharina se provdala za svou velkou lásku Falka, ale manželství pro ni skončí jen zklamáním a zradou. Jedna nepovedený vztah však neznamená, že Katharina zanevře na muže. Naopak se bezhlavě zamiluje do Bernda a následuje ho do Iránu. Jenže tamější kultura je dost odlišná od té, kterou zná. Především jde o to, že ženy zde nemají žádnou svobodu. Kvůli lásce je však Katharina ochotná se s takovým životem smířit. S některými věcmi je ale těžké se smířit a tak se brzy ocitá ve velkých potížích Hera Lind nemá špatný styl psaní, ale na čtivosti mu výrazně ubírají dlouhé a často opakující se myšlenky hlavní hrdinky, které nudí a narušují dynamiku příběhu. Popisy některých věcí a událostí pak úplně mizí a jiné jsou naopak zbytečně detailní. Styl psaní je tedy nevyvážený a roztěkaný, pohybuje se od jednoho extrému k druhému, což čtení značně ztěžuje. Námět příběhu je zajímavý, ale zpracování bohužel už tolik ne. Částečně za to může právě nekomplexnost stylu psaní, ale jde především o příběh. Velkou část knihy se v podstatě nic nedělo a následně se spustilo tolik událostí najednou, že nebyl čas je vstřebat. Stejně jako styl psaní je i příběh samotný dost nevyvážený a ačkoli tématem vyznívá skutečně, tak jsem nevěřila ani slovu, které bylo napsáno. Nedokázala jsem se do knihy vžít. Největším problémem z hlediska uvěřitelnosti však byla hlavní hrdinka. Katharina byla tak neskutečně naivní, že i pětileté dítě by mi přišlo rozumnější než ona. Ačkoli nepochybuji o tom, že existují ženy, které by se v mnohém zachovaly stejně jako hlavní hrdinka, tak ani v nejmenším nevěřím, že by byly až takhle naivní a to bez ohledu na to, co by si v životě prožily. Obecně jsem ale s postavami neměla problém. Nebyly sice popsány extra do hloubky, ale vyznala jsem se v nich a dokázala jsem si k nim přiřadit jednotlivé povahové rysy. Kniha Tisíc a jeden den zněla podle anotace skvěle. Ostatně nápad na příběh takový opravdu je, ale zpracování se za mě hodně nepovedlo. Příběh i styl psaný je nevyvážený a hlavní hrdinka na mě působí jako parodie. Kniha mi bohužel vůbec nesedla a pro mě je to tak první a zároveň poslední setkání s autorkou. Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Alpress.