Sbírka niterných povídek ověnčená prestižním oceněním Anasoft Litera 2021 Jednorožci aneb věční hledači. Lidé, kteří jsou nějakým způsobem jiní, ať už svou orientací, nebo jistým podivínstvím, novodobí nomádi z generace mileniálů, kteří usilují o totéž jako všichni ostatní — o lásku, vztah, porozumění a přijetí. Jejich odlišnost jim však brání toho všeho dosáhnout, potýkají se s nejistotou a samotou a často zůstávají nepochopeni, přesto neztrácejí sebeironii a vtip. Nenaplňují očekávání diktovaná či nenápadně podsouvaná prostorem, v němž žijí. Tento prostor se však v povídkách odráží velmi přesně a trefně, ať už nás zavedou do kavárny, venkovské chalupy, pronajatého městského bytu, nebo na psychiatrické oddělení; a nezáleží na tom, zda se odehrávají v Bratislavě, Tbilisi, nebo na východoslovenské vesnici. Každá z postav tápavě ohledává své okolí a s většími či menšími úspěchy se v něm učí žít. A přes všechny překážky v jejich životě nechybí ani lehkost a humor. ––– Osm povídek Barbory Hrínové je možné číst jednotlivě, společně však díky opakujícím se motivům získávají nový významový rozměr — hluboký vnitřní neklid tlumený ironií i sebeironií, náznakovostí. Autorka píše o současných tématech, jako jsou například různé formy sexuální orientace či expatství, ovšem nepíše o nich prvoplánově. — Literárne informačné centrum Hrínová energicky stírá hranici vyloučení, empaticky vyzývá k přehodnocení nesmyslných předsudků vůči různým podobám přirozenosti a nabádá nás, abychom „naslouchali zvukům vesmíru“. — Jílek Café Barbora Hrínová vytváří velmi přesvědčivý literární prostor, který je prostorem vnitřním, introvertním, z něhož jako křehké zvířátko vystrkuje antény a vnímá svět kolem sebe. Svět, který může být naladěn netolerantně vůči jakýmkoli odlišnostem, ale i svět, který je přijímající, případně v němž se tyto odlišnosti mohou navzájem poznávat a potkávat. — Mária Ferenčuhová, porotkyně literární soutěže Anasoft Litera 2021