Válka o pravdu

Aktuálnější než dnešní noviny. Před dvaceti lety jsem na Waltariho románech vyrostl. Když po r. 2000 nakladatelství Hejkal vydávalo nově přeložené romány, dočetl jsem se v doslovech i "Pravdě o Litvě Lotyšsku a Estonsku." A když jsme v roce 2007 pobaltské země poprvé procestovali, zajímal jsem se o tuhle knížku znovu. Před lety jsem paní Hejkalové dokonce psal, zda se ji nechystají přeložit. Tehdy psala, že ne. Jsem rád, že k tomu nedošlo tehdy, ale až dnes. A díky za to! Kdybyste ji totiž četli před ruským útokem na Ukrajinu, nikdy by Vám tolik nedala. Takto je na jaře 2022, 80 let po vydání neuvěřitelně aktuální, jak píšu v první větě. Až se budete divit. Sovětské nebo ruské praktiky jsou totiž fakt, fakt pořád a pořád stejné :-(

Není nad vyčerpávající zpracování (a zprostředkovaní svědectví) kroků vedoucích ke ztrátě svobody Pobaltských zemí během začátku druhé světové války. Člověk by si moc přál opak, ale zas a znovu se ukazuje, že věřit Rusku i to, co tamní vládnoucí klika vlastnoručně písemně potvrdí, je naivní (ne-li vlastizrádné). Naopak to opakovaně končí totálním podrazem a zlodějinou (lze samozřejmě použít mnohem vulgárnějších a silnějších slov...). A nejen v Pobaltí, kdy spousta vyzkoušených postupů rychlého převzetí moci (zdrojů, kultury, svobody...) byla použita po válce nejen u nás (ale i dřív, jak je v knize zmiňováno). Je k zamyšlení, jak v tomto dokázali být Sověti efektivní, ale veškerý další postup končí jen bídou, špínou a všeobecným zmarem. Veškerá síla je vložena jen do společenské krádeže, ale na vše další, krom udržení si totalitní nadvlády, se kašle. Nemluvě o tom, že v době psaní knihy šlo ještě o mezifázi. Zmar v oblasti se už brzy ještě násobil, když došlo k nacistické okupaci a pak znovu okupaci sovětské. A pak ještě otázka samotného autora – jeho nejznámější knihy mnoho nemusím (spíš vůbec) a tak jsem ani nevěděl o této jeho reportážní stránce. Škoda! Známosti ale nepomáhá ani samotná kniha, která byla preventivně z obav před Sověty dlouhé roky zakázána a i v době vzniku ji autor psal pod pseudonymem. Znovu vyšla až v roce 2008! A čeština je teprve třetím překladem. Velice oceňuji zvolený styl, který je věcný, ale nebojí se sáhnout k emocím, citacím i dobovým vtipům (které s léty jen zrají). V české verzi navíc dostáváme užitečnou předmluvu, obsahující život autora i historii Finska včetně zimní války, a výživný rejstřík v závěru knihy... A vydáno (nebo k vydání připraveno) očividně jen krátce před začátkem velké invaze Ruska do Ukrajiny. A ta bohužel dál v nesnížené intenzitě pokračuje a jen potvrzuje mnoho v knize napsaného...