Od kolonialismu až po holocaust. Děsivá historie světa, ze kterého jsme se dosud nepoučili, a pravděpodobně se to ani nikdy nestane.

Knížka má větší ambice, než dokázala naplnit. Obsahuje několik málo konkrétních příkladů krutosti bílých Evropanů ze dvou či tří koloniálních kampaní. Pak několik rasistických a imperialistických citátů Západoevropanů 19. a 20. století. A nakonec - ve zbytečně velké míře - autorovy zážitky z cesty Afrikou, které nejsou ničím zajímavé a není je důvod číst. Evropských krutostí by se dalo najít mnohem víc, citátů taky. Existují i příklady evropského altruismu, stejně jako citátů antirasistických. Ale to, že se Evropané v dobách kolonialismu chovali příšerně a byli přesvědčeni o své nadřazenosti, se jistě nedá popřít. Kniha tak nějak automaticky předpokládá, že to je implicitně evropská vina a že jsme tím výjimeční. Nejsme. Stačí si přečíst libovolnou historii světa, ideálně třeba Harariho Sapiens, abychom viděli, že se Západ choval stejně jako téměř každá jiná říše a tlupa lidí v dějinách. Měl pokročilejší technické prostředky, takže obětí je víc. Principy zůstávají stejné. Člověk je na jedné straně obdivuhodná bytost, ale na druhé se, má-li příležitost, chová jako ďábel - bílý ďábel, černý ďábel, žlutý ďábel, to je fuk. Žijeme v první době, která zná širší a úspěšné hnutí, jež se snaží tuhle danost ochočit. Snad budeme mít úspěch. Bojím se ale, že knížka Svena Lindqvista k tomu moc nepřispěje.