Je nás pět

Ono to nebylo úplně špatné. Dokonce to bylo i celkem čtivé. Chvílemi mi to přišlo i napínavé. Ale nemůžu se zbavit pocitu, že tam nakladatel zapomněl vytisknout poslední kapitolu... nebo několik... Nemá to žádný konec. A vlastně ani nevím, co bych si tam měla domyslet, jak to jako skončí... Takhle blbě snad žádná jiná knížka, co jsem kdy četla, ještě nedopadla.

Skvělá kniha! Díky za doslov překladatelky, díky které jsem viděla v knize zpětně tolik skrytého (takové doslovy ke všem knihám:-D Odkrývá to tak i společenské momenty norského venkova, okolnosti vzniku knihy (unikátnost v norském prostředí...). Četlo se mi to hrozně dobře, odsýpalo a přitom jsem se ani chvíli nenudila. Hodně jsem vzpomínala na dětské divadýlko Otěstánek, kde byl Otesánek z těsta, ale to je asi náhoda:-) Chvíli jsem se smála, chvíli děsila, co se stane. Ten konec je otevřený hodně...