Restaurant The Hills

S knihami tohoto typu mám obvykle problém. Z jedné strany chápu, že jde o vznešenou literaturu, možná o pokus o její posunutí k výšinám nebo snaha o zachycení něčeho hlubokého, ale měl by tu být také nějaký příběh, nebo ne? Zde pouze tápu, co to vše mělo znamenat, ale jestli to tápání mělo být jediným smyslem a účelem tak děkuji, nechci. Na světě je jistě mnoho jiných myšlenkově bohatších a čtenářsky zajímavějších knih. Třeba se autor vzhledem ke svému relativnímu mládí k něčemu takovému ještě dokope.

3,5* Ráda občas proložím svou běžnou četbu (tedy thrillery a ženské romány) nějakou Odeonkou. Neříkám, že se vždy trefím do černého, ale aspoň je to vždy četba na úrovni, kvalitní. Tentokrát jsem sáhla po Restaurant The Hills, který mě nalákal hlavně obálkou a názvem, no i jménem autora. Ačkoliv má kniha příběh (velmi pozvolný), žádnou pointu nečekejte, je to prostě jen vyprávění číšníka o všednodenních zážitcích z restaurace, ve které pracuje. Ostatně kniha je spíše novelou nežli románem. Četba mě bavila moc, jenže jsem doslova šílela z našeho hlavního protagonisty - vypravěče. Osobně s ním mám veliký problém. Přijít do restaurace a narazit tam na toto, hned odcházím, nehledě na to, že do The Hills by mne beztak nepustil, neboť je to restaurace snobská, stálí hosté tu mají své stoly a na ty nově příchozí se obsluha dívá skrz prsty. Zároveň ale je to svým způsobem zašlý a smradlavý pajzl, který si punc noblesy zachovává právě díky zámožné klientele, dobrému kuchaři a úslužné obsluze, jakožto i cennému vybavení interiéru. Na to vše je náš vypravěč velmi pyšný, on sám je veliký staromilec a milovník všeho kvalitního, znalec umění - malířů, klasické hudby ale i porcelánu. Svoje zaměstnání bere velmi vážně, občas mám pocit, že v něm vidí až poslání. Jakmile něco naruší řád v restauraci, dokáže být až arogantní. Je úslužný ale zachovává si odstup i od pravidelných hostů, nikdy není přátelský a familierní. Přesto mě bavila jeho fascinace Dámou-dítětem. Tento starý mládenec má neustále potřebu obhajovat a vysvětlovat své metafory a ohrnovat nos nad vším moderním. Přesto jsem měla pocit, že občas sám propadá závislosti na svém smartphonu. Až na ně (smartphony) jsem měla pocit, jakoby se v The Hills opravdu zastavil čas před sto lety, a bylo příjemné se na takovém místě na chvíli ocitnout.