Moc povedená je obálka knížky, taková prosluněná, snová a pozitivní. Příběh samotný až tak nenaplnil mé očekávání. Četl se moc dobře, za dva večery byla knížka přečtená, ale pro mě byla v příběhu až moc popisována byrokracie ze strany ředitele gymnázia apod. a málo se rozvíjel příběh češtinářky Terezy či samotných studentů. Pořád jsem při čtení cítila, že autorkou je češtinářka, paní učitelka, která nás podrobně seznamuje s problémy v práci. Na druhou stranu se mi moc líbilo, že mě paní autorka provedla mými oblíbenými příběhy... Svět podle Garpa, Rok vdovou, Hotel New Hampshire atd... I tak jsem opět ráda zavítala do školy, ten můj školní čas je už dávno pryč...!

Kniha, na kterou mě upozornila právě češtinářka: „To si přečti, tam jsou typově všichni, které můžeš potkat i v naší sborovně! Já jsem se báječně bavila, ale taky jsem skřípala zuby. Ale hlavně: pro toho, kdo se orientuje ve světové četbě, je čtení téhle knihy požitek a čiré blaženství!!!“ Tak jsem nelenila, vrhla jsem se na knihu a po dvou dnech (z nichž jeden byl stonavý) dávám zkušené kolegyni za pravdu. Kniha určitě není dokonalá, Třída Terezy Trhlíkové v dnešní době patří spíše do oblasti scifi, ale možná právě proto je to četba úžasná. Mě osobně ale zaujalo něco jiného než čeština, slohy, státní maturity či diskuse na téma literárních děl, jakkoli právě ty posledně jmenované byly úchvatné. A sice fakt, jak snadno lze V KTERÉKOLI DOBĚ zlikvidovat, možná spíše degradovat špičkové pracoviště, a je celkem jedno, zdali jde o vyhlášenou porodnici nebo o klasické gymnázium. Oba případy popsané v této knize mohu brát jako literární nadsázku, ale realita bývá bohužel ještě horší. Pro mě velké varování a spousta pochybností; jdeme opravdu cestou demokracie a názorové plurality? P.S. Jen připomínka k předešlému, velmi zasvěcenému a sympatickému komentáři: ani Tolkiena, ani Nabokova a případné další mravně či jinak pokleslé autory šéfová Eva nezakázala, pouze je z titulu své funkce vyškrtla ze seznamu maturitní četby oné konkrétní vzdělávací instituce, soudím já. „Možná i s námi si život zažertoval, když nás spojil v Trnové v přelomovém čase našeho života, kdy nám všechno připadalo tak zázračné a smysluplné. A když ten čas odplynul, ztratily pro mnohé cenu i příběhy, o nichž jsme společně vedli vášnivé debaty. I to je úděl češtinářek, pouštět do světa dospělé lidi s hlavou plnou ideálů a pozorovat, kam je ty ideály dovedou.“