Češtinářky

Moc povedená je obálka knížky, taková prosluněná, snová a pozitivní. Příběh samotný až tak nenaplnil mé očekávání. Četl se moc dobře, za dva večery byla knížka přečtená, ale pro mě byla v příběhu až moc popisována byrokracie ze strany ředitele gymnázia apod. a málo se rozvíjel příběh češtinářky Terezy či samotných studentů. Pořád jsem při čtení cítila, že autorkou je češtinářka, paní učitelka, která nás podrobně seznamuje s problémy v práci. Na druhou stranu se mi moc líbilo, že mě paní autorka provedla mými oblíbenými příběhy... Svět podle Garpa, Rok vdovou, Hotel New Hampshire atd... I tak jsem opět ráda zavítala do školy, ten můj školní čas je už dávno pryč...!

To byla teda jízda! Nemohla jsem knihu odložit, hltala jsem každou stránku, čekala jsem, jak to dopadne. Moc mě bavily části o studentech, jejich osudech a hlavně části z literárního semináře, to jsem byla v sedmém nebi, to bylo super. Co mě moc nebavilo, byly části z porodnice, tomu bylo na můj vkus věnováno moc prostoru, stále se to napřeskáčku opakovalo. Klidně bych si četla víc o literatuře, o studentech, o nadšení pro učení. Ale chápu, že smyslem bylo asi poukázat na střet hlavní hrdinky s molochem státních maturit a s mocí v osobě ředitele a vedoucí předmětové komise, která nebyla sečtělá, ale jela si v zažitých kolejích. Kdo nezažil ve školství podobný střet, maily a vytýkací dopisy, nemůže knihu myslím plně docenit. A dovolím si knihu o češtinářkách upozornit na hrubku na straně 299. .. po mně podědila., ne po mě (6.pád). V knihách z nakladatelství Motto se pravopis moc neřeší.