Zvířecí statek

"Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější." Mrazivá kniha. Že je o zvířatech je pro mne snad ještě horší než kdyby byla o lidech. Zejména osud Boxera mne tíží do teď, protože si upřímně myslím, že to je osud těch nejlepších z nás. Byť původně kniha varuje před útlakem způsobeným totalitárními režimy, vychází z poznání, že na světě vždycky bude někdo, kdo bude chtít žít z plodů jiných. Jelikož toto platí napříč všemi společnostmi, dá se toto poznání použít na jakýkoli režim, kde je člověk podřízen jinému. Je tak vlastně jedno, jestli se jedná o fašismus, nacismus, komunismus, stát, školu, hospodu, firmu... (Někteří) lidé v sobě pořád budou mít touhu ovládat druhé. Ti chytřejší z nich si navíc uvědomují, že udržovat si moc silou je možné, ale přesvědčit lidi, aby se poddali dobrovolně, je ještě lepší. Aby toho mohli dosáhnout, potřebují tyto podřízené obalamutit a legitimizovat tak svou moc nad nimi. Tuto legitimitu prosazují podobně jako prasata - opakováním lží, přepisováním historie, novou interpretací fakt, kontrolou narativu, emocemi, nostalgií apod., dnes bychom řekli marketingem. Čtyřnozí museli přepisovat pravidla barvou. My si vytvoříme AI boty, řetězové emaily, deepfaky, trolí farmy, falešné IG/TikTok/x.com účty, Cambridge Analyticy a já nevím, co ještě. Algoritmus, reels a návykový "like" button nám pak všechno nejen krásně doručí tak, že to ochotně zkonzumujeme, ale ještě nás přesvědčí, že si pobyt na farmě užíváme. Navíc po úpravě už nezbydou žádné viditelné stopy. Další zásadní poučení z Farmy zvířat pro mne je, že člověk si na novou realitu zvykne rychle. A často už ani neví, že to celé bylo jinak. Příkladů v ČR je nepočítaně; stačí zmínit snahy o revizionismus doby komunismu a boj o interpretaci války na Ukrajině. Nezbývá než uznat, že na Farmě lidí vlastně žijeme všichni (můžeme být akorát rádi, že v ČR je ta farma relativně svobodná a v rámci možností demokratická - a měli bychom si stát za tím, aby to tak zůstalo). Tím nemyslím nějakou konspirační teorii, ale o "své" pravdě se nás snaží přesvědčit všichni, kteří nám chtějí něco prodat, ať už službu, zboží, životní styl, nejnovější trendy, politickou orientaci, svou nadřazenost apod. A činí tak metodami, o kterých se ani Orwellovi nezdálo v době, kdy psal tuto knihu. To by ale nemělo znamenat odevzdání se nihilismu, že nic nemá smysl, ale naopak ukazuje potřebu osvojit si filosofii zdravého skepticismu (a možná i úprku ze sociálních médií, ale - ruku na srdce - designéři technologií ví moc dobře, jak náš mozek hacknout). Jedna z mála jistot, která nám v životě zůstává, je totiž jistota, že se dost možná mýlíme. A proto je potřeba si neustále připomínat, že náš pohled na svět je ovlivněn tím, že žijeme na farmě (či v Platónově jeskyni, chcete-li), kde nám někdo jiný pořád vnucuje své pravdy a vidění světa, a proto bychom se měli snažit hledat způsoby, jak tento pohled z farmy zpochybnit a naučit se myslet sami za sebe. Obojí je nesmírně těžké, ale věřím, že to má smysl a že čtení Orwellových knih je rozhodně dobrý (první) krok na této celoživotní cestě za odpovědí na otázku "Proč?".