2,5 Postapo nebo dystopii " povedenou" ,mám ráda moc - Cesta,Silo, Písek,Městečko Pines,Devět nocí, Naslouchač. Ovšem tohle povedené nebylo,škoda . Ani jedna z postav nevzbudila mé sympatie, tím pádem mě bylo jedno jak příběh skončí,kdo přežije a kdo ne.Vedlejší postavy jsou tam jen jako plochá kulisa bez emocí. Nebavilo , nedoporučuji a jsem ráda že jsem dokázala dočíst do konce.

Po dlouhé době čtenářský zážitek speciálního ražení; kouzlo tkví v nepředvídatelnosti děje, nejednoznačnosti postav a jejich instinktivnosti, která jako by čtenáře vtahovala a zbavovala ho racionálních filtrů. Příběh o proměnách státu Divočina, mateřství, různých způsobech (ne)přirozenosti bytí mimo čas a komfortní zóny, o světě, v němž domov neexistuje, a přesto ho hledáme, a slovech a příbězích, které se mění v legendy, to vše zprostředkováváno skrze čistě smyslové a podvědomé impulsy. To plahočení nepoznanou krajinou, za metou v nejlepším případě iluzorní, s výhradním cílem přežít, připomíná dobrodružné romány Jacka Londona - ale chybí požitek z četných vítězství lidské vůle a naděje na konci. Bea, Agnes a Fer, Glen, Carl a Jake se mi zaryli pod kůži; mnohé jim závidím, mnohé bych chtěla prožít - a mnohé si ani neumím představit... V každém případě - tento způsob budoucnosti zdá se mi poněkud nešťastný...