Nebe nad Perninkem

Nebe nad Perninkem je jedna z tých kníh, ktoré si ma získali svojou obyčajnosťou. Nehrá sa na nič veľkolepé, no práve v tom je jej sila. Štěpán Javůrek píše veľmi prirodzene a čítanie mi plynulo úplne samo, takže som mala problém knihu odložiť. Veľmi sa mi páčilo prostredie Krušných hôr, ktoré nebolo len kulisou, ale malo v príbehu svoje pevné miesto. Dodávalo mu pokoj, nádej a vytváralo krásny kontrast k hektickému mestskému životu. Obľúbila som si aj postavy, pretože nepôsobili dokonalo. Robili chyby, zápasili so svojimi problémami a práve preto na mňa pôsobili skutočne. Po dočítaní vo mne zostal príjemný pocit a myšlienka, že aj po ťažkých pádoch sa dá nájsť cesta ďalej.

Prozatím toto byla moje poslední autorova kniha a musím přiznat, že mne celkem zklamala. Trilogie Sudetský dům nebo i předchozí Chaloupky se mi líbily, ale zde to bohužel říct nemohu. Téměř všechny postavy byly nesympatické až do morku kostí, hlavně hlavní postava Petr - promiskuitní, věčně opilý doktor (!) i jeho žena Nina, která také nestála za zlámanou grešli. Snad jen Mirek ušel, i když toho zase autor nevykreslil tak dobře, aby si o něm čtenář mohl udělat zcela jasnou představu. Navíc musím u příběhu tohoto typu kritizovat uvěřitelnost právě onoho Petra, protože pevně doufám, že takoví lidé neexistují. Mám na mysli tuhle konkrétní konstelaci povoláním lékař a v podstatě bez přestávky (tedy i v práci) pod vlivem alkoholu. Protože tady se dokonce v tomto stavu operují pacienti, jako kdyby nešlo vůbec o nic! Víc už se ani nemá cenu rozepisovat, každý totiž musí posoudit sám za sebe, zda mu kniha sedne. Je ovšem i navzdory mým připomínkám velice čtivá, a to je také důvod, proč jí ještě jednu hvězdičku přidávám. PS: Nebo snad tady někdo věří, že by se takový opilec mohl až tak napravit a odrazit se od úplného dna? Já se tedy opravdu nedomnívám, že je něco takového reálné...