Nebe nad Perninkem

Prozatím toto byla moje poslední autorova kniha a musím přiznat, že mne celkem zklamala. Trilogie Sudetský dům nebo i předchozí Chaloupky se mi líbily, ale zde to bohužel říct nemohu. Téměř všechny postavy byly nesympatické až do morku kostí, hlavně hlavní postava Petr - promiskuitní, věčně opilý doktor (!) i jeho žena Nina, která také nestála za zlámanou grešli. Snad jen Mirek ušel, i když toho zase autor nevykreslil tak dobře, aby si o něm čtenář mohl udělat zcela jasnou představu. Navíc musím u příběhu tohoto typu kritizovat uvěřitelnost právě onoho Petra, protože pevně doufám, že takoví lidé neexistují. Mám na mysli tuhle konkrétní konstelaci povoláním lékař a v podstatě bez přestávky (tedy i v práci) pod vlivem alkoholu. Protože tady se dokonce v tomto stavu operují pacienti, jako kdyby nešlo vůbec o nic! Víc už se ani nemá cenu rozepisovat, každý totiž musí posoudit sám za sebe, zda mu kniha sedne. Je ovšem i navzdory mým připomínkám velice čtivá, a to je také důvod, proč jí ještě jednu hvězdičku přidávám. PS: Nebo snad tady někdo věří, že by se takový opilec mohl až tak napravit a odrazit se od úplného dna? Já se tedy opravdu nedomnívám, že je něco takového reálné...

Kolik lidí už asi dopadlo na samotné dno? A kolika z nich se skutečně podařilo odrazit a zvrátit svoje cesty v lepší budoucnost? Petrovi jsem proto držela palce, i když toho vskutku zpackal hodně. Možná kniha není napsána nejlépe, ale líbilo se mi její vsazení do míst, které mě svým způsobem stále oslovují. A proto se ke knihám pana Javůrka ráda vracím...