Hej ty. Uklidni se! Vždyť jsem ti dal ráno nažrat! Docela dost jsem se na začátku ztrácel ve všech těch rodech a národech. Je v tom moc neznámých názvů a snad ještě víc politiky. Směs historické reality s nadpřirozenem se mi zdá poněkud přehnané tvrzení. Ale kde asi najdeme pravdu? Tak to prostě berme tak, že Sylvain Runberg má nastudováno a ví, co je fikce a co „pravda“. Kresba je vlastně jednoduchá. Jen pár pěkných celostránkových obrazů, jinak průměr. Vlastně to jsou jen samé lidské hlavy, nějaký ten slon, medvěd nebo kůň. A tím, že slonům a koňům dokreslíme nějaké to tetování a svázané ocasy, to z toho ještě historii nedělá. Také se mi nechce moc věřit, že část žen chodí nahoře bez a část je oblečená. A to nejsou nějaké otrokyně, ale elita. Když už tak všechny nebo žádná. Malá ochutnávka: Kladeš si otázku, proč jsem tě pozval k sobě? Nemám pravdu písařko Thusie? Inu, pokud proto, abych rozhojnila tvůj harém, králi Kimmerio, tak ti mohu říct, že jsi na mě plýtval dobrým jídlem zbytečně. A upřímně, je v tom moc emancipace. Krvavé oběti jsou na denním pořádku a přesto se najde žena, která dokáže vzdorovat a vypráská vykonavatele obřadu – jako fakt? Vlastně na mě tento příběh skoro nezapůsobil. S tímhle komiksem jsem asi střelil trochu vedle. Je v tom pár efektních situací, ale to je vše. Osobně dávám průměr (50%), ale protože to tady na DK ještě nejde, dám tomu dvě hvězdy. A navíc jsem v těchto dvou knihách vlastně nenašel ani žádné pořádné moudro, které bych mohl označit jako citát. A opravdu jsem se moc snažil. Ale výroky, jako „to je horda“, „kdo to mohl udělat“, hej, ty, pojď mezi nás“ - opravdu jednoduché věty ve kterých není žádné moudro. Tak že jsem na začátku a na konci komentáře použil něco jako citát z jedné situace, která mě opravdu rozesmála – leč byla skoro jediná. Citát. Co se tomu medvědovi stalo?

Krásne nakreslená historická záležitosť s jemnými fantasy prvkami (monštruózne zvery, čarodejníci, veštci, proroctvá), ktorá by si zaslúžila väčší formát, i tak je to ale za 4*. Aj u nás obľúbený belgický scenárista Sylvain Runberg (Orbital, Conan z Cimmerie, Zarov) síce v mojich očiach opäť neprekročil svoj vlastný tieň (jednoduchý príbeh skomplikoval množstvom postáv s miestami nejasnou motiváciou), ale (zase raz) mu kožu zachraňuje výnimočný ilustrátor. Tentokrát je ním François Miville-Deschênes, s ktorým spolupracoval už na Zarovovi. Výtvarná stránka je nádherná, nebudete sa vedieť vynadívať. Realistické postavy, bojové výjavy, zvery, nahé telá. Scenár je na prvé prečítanie náročný na pochopenie; postáv, národov, motivácií a histórie je tam skrátka dosť. Ale to, že je niečo náročné, ešte neznamená, že je to zlé; len si to proste vyžaduje vašu pozornosť. Na prvý raz som bol scenárom rozladený, ale po druhom čítaní už som sa orientoval. Každopádne za najväčší plus scenára považujem jeho chladnokrvnosť – azda sa ani nesnaží, aby sme si k niektorej postave vytvorili bližší vzťah, je to skôr komiksový dokument, ktorý sa nikomu nesnaží lacno nadržiavať.