I přesto, že mě Salvatore - můj nejoblíbenější spisovatel všehomíra - již v minulosti parkrát mírně zklamal (zejména kolem událostí s válkou, Obouldem a královstvím Mnohošíp, nebo Pomstou železného trpaslíka), tak mi přijde, že tady nabral znovu dech opravdu mohutným způsobem ! Do příběhu se mu povedlo narvat docela dost zápletek. Dobrodružství Wulfgara Regise s Moradou Topolino, v misi na záchranu královny před králem Yarinem, které se oba snaží ovládnout sprigani přeměnění na trpaslíky pomocí filaktéria, v kterém je ukrytá duše královny Sukub. Do toho Drizzt, na kterého Yvonnell věčná uvrhla zaklínadlo, díky kterému je pro něj všechno jen krutý klam a k tomu ještě obnova Věže mystických věd a dalších pár dějových linek menšího rázu. Všechno to spěje k velkému vyvrcholení a je vidět, že Salvatore chtěl touto knihou udělat masivní a monumentální a samozřejmě náležitě přepálenou (jak je to zcela v jeho stylu) tečku. Dnes už víme, že to žádná tečka nakonec není. Wizard of the coast sice s Forgotten Realms, co se vydávání knih, skončili, ale nakonec se toho ujala externí firma a Drizzt pokrčuje dál a již dnes je jistých dalších 6 knih. Nedostatky tu samozřejmě jsou, jako například pár stránek opět nudného, prázdného a zbytečného politického intrikaření mezi temnými elfy (snad už tomu bude konec. -není to nic než plýtvání stránkami !) a nebo i pár lehce hluchých míst či malinko uspěchaného závěru. Tak proč plný počet hvězd ? - nestává se mi úplně tak často, že bych hltal každé písmenko, jako umírající na poušti hltá vodu, až bych se z toho téměř zadávil. Kniha je tak absurdně čtivá, že nebylo možné se od ní odtrhnout a každé přerušení čtení mě fakt vytáčelo, protože jsem na každé stránce vyloženě hořel zvědavostí, co bude dál. Fakt jízda, navíc plná skvělých momentů a tentokráte i nápadů (jako třeba zrcadlo, které pohlcuje živé bytosti a když se naplní a pohltí další, tak jedna bytost opět vyskočí ven), které byly proměněné ve zlato fakt skvěle a často i vtipně. Navíc jako fanoušek Salvatoreho knih přepálený konec čekám, vítám a vážně mě dostal. Dojemné, jakou cestu některé postavy ušly a jaké události opsaly kruh a rovněž i to, kdo je vlastně nakonec onen "hrdina". Jen ta Yvonnell mi tady přišla strašně mimo svojí roli. A nekonečná zmrtvýchvstání nesnáším. Ach jo. Proč jen je Salvatore umí podat tak, že mě stejně dokáží dojmout ? Génius akčního braku, tenhle člověk !

Jak to s chudákem Drizztem dostalo příšerné obrátky ! Ale k čemu by byli přátelé, když ne k pomoci v nejtěžších chvílích... dokonce i bestie tváří v tvář našemu drowovi změknou. A to je dobře, jinak by pohádka neměla ten šťastný konec, jaký si všichni zaslouží. Dokonce i Entreri. O nepojmenovaném na samém konci ani nemluvím...