Vysoko zdvižený varovný prst. Nad Nice, nad Francií, nad Evropou. Co se bude dít, až se z no-go zóny stane chalífát? Autor v deseti povídkách, které na sebe nenavazují, popisuje život a boj v části Francie, kde se to stalo/stane. Smutné čtení, podobně smutné jako zprávy o nábožensky motivovaných krvavých konfliktech, které k nám v současnosti ze západu, jehož velkoměsta lákají muslimy jako vosy na med, občas, skrz politicky superkorektní cenzuru, proniknou. Muslim lives mather? Na kvalitě povídek je patrný vývoj a přerod z prostého popisovatele situace v první polovině knihy na plnohodnotného autora v polovině druhé. 80 % (aktuálně 49 hodnotících s průměrem 84 %).

Provence a opojná vůně a krása levandulí. Ano, to je Francie. Zářivá barva levandulí pod jihofrancouzským sluncem možná zůstane, kam se však posouvá Francie? Už dlouho se mi zdá, že francouzská bárka ztrácí na lesku, zatéká do ní čím dál víc a nabírá špatný kurz. Povídky moc krátké, aby se fantazie rozjela na plné obrátky, ale dost dlouhé, abych pochopila, jak může naše blízká evropská budoucnost vypadat. Vlastně všechny ty povídky tvoří jednu velkou mozaiku jedné mizerné budoucnosti. A jestli bílí partyzáni a jejich bojůvky proti vousáčům s ručníkem kolem hlavy představují pro někoho bílé světlo na konci tunelu, vč. Kechlibara, pro mně jsou to spíš poslední, marné výboje obrany mizících hodnot a principů. Muselo to dojít tak daleko? Ovšem partyzánské bojůvky pořád lepší, než podvolení se a la Houllebecqův scénář. A i historie zná lepší konce. Navíc české kotlině zatím snad podobný apokalyptický scénář nehrozí. Jenže. Evropa je tak malá....